Hřbitovy v Bítovanech

Nejstarším známým pohřebištěm v Bítovanech byl hřbitov rozkládající se do roku 1868 kolem kostela sv. Bartoloměje. Sloužil k pohřbívání zemřelých z Bítovan, Bítovánek, Zaječic, Studené Vody, Lukavice a i pro část Lukavičky. V záznamech z roku 1700 se uvádí, že hřbitov je obehnán vysokou kamennou zdí. Na hřbitov, a tím i ke kostelu, se vchází ze dvou míst. V místech hlavního vchodu do kostela jsou ve zdi hřbitova uváděna dřevěná vrátka, ke kterým se přistupuje po schodech. Na jižní straně hřbitova, v místech, kde stála kostnice, se připomíná druhá menší branka rovněž s přístupem po schodech. Touto brankou se vstupovalo se zemřelými při epidemiích moru a cholery. U malé branky končila "Morová cesta" ze Zaječic. O velikosti hřbitova vypovídá mapa Stabilního katastru z roku 1839. Plocha hřbitova zhruba kopírovala půdorys kostela. Vzdálenost hřbitovní zdi byla v neužších místech osm, v nejširších dvanáct metrů od kostela. O mohutnosti hřbitovní zdi si můžeme udělat představu z rozměrů základů obnažených při stavbě plynovodu. Ve vzdálenosti 8 metrů od hlavního vchodu byla naměřena šířka základů 120 cm a hloubka 140 cm od terénu (210 cm měřeno od hrany prahu dveří kostela).

Postupem času hrobová místa na hřbitově nestačila. Pro nový hřbitov byl vybrán pozemek na "Syslíku" po pravé straně cesty na Žumberk. Náklady na pořízení hradil z jedné poloviny patron kostela i hřbitova kníže Auersperg, z druhé poloviny kolátorníci. Současně s nově zakládaným hřbitovem zaniká hřbitov u kostela. Kosti ze starého hřbitovajsou přeneseny a uloženy za hlavním hřbitovním křížem. Hlavní kříž nese datum vzniku hřbitova - rok 1867. Hřbitov je vysvěcen 11.10.1868. Plocha nově postaveného hřbitova za nějaký čas nestačí. Hřbitov je rozšiřován západním směrem. Pořízení pozemku financuje jedenáct rolníků z Bítovan a Zaječic, ti si však vyhrazují právo zřízení hrobu na věčné časy.

Třetím hřbitovem v Bítovanech byl hřbitov evangelický. Nacházel se nad horním mlýnem, tehdy mlýnem Kabeláčovým. Hřbitov byl umístěn na jakémsi ostrově. Plochu hřbitova ohraničoval z jižní strany náhon k hornímu mlýnu. Ze severní strany tvořila hranici zátočina řeky. Na hřbitov byli pohřbíváni evangelíci z Bítovan, Lukavice, Zaječic, Žumberka, Ctětína, Víšek, Radochlína a  Louky.

Matriční zápisy o pohřbech na evangelickém hřbitově v Bítovanech byly zaznamenávány na počátku 19. století do matriky katolické fary v Zumberku s poznámkou"Helvét". Pohřbívání na evangelickém hřbitově končí zřejmě rokem 1806. Po roce 1806 jsou pohřbíváni věřící evangelického vyznání  na hřbitově u Kunčího. Místo, ve kterém se evangelický hřbitov nacházel, po několika povodních a následné úpravě toku řeky i náhonu k hornímu mlýnu, značně změnilo svoji podobu. Pozemek zaniklého hřbitova zůstal v obecním majetku. V minulosti sloužil i jako pole v nájmu obecního strážníka.

Hřbitovy v Bítovanech jsou trvalou připomínkou naší nejstarší minulosti i minulosti ne příliš vzdálené. Jsou možná jediným místem, kde si více než jinde uvědomujeme sounáležitost se svými kořeny. Místem, které nám připomíná, kde celé generace našich předků vytvářely své domovy.