Kalendář akcí

P Ú S Č P S N
25 26 27 28 29 30 1
Rozsvícení stromečku v Bítovanech
2 3 4 5 6 7 8
9
Svolání ZO na 9.12.2024
10 11 12 13 14 15
16 17 18 19 20 21 22
23 24 25 26 27 28 29
30 31 1 2 3 4 5

Fulltext

Drobečková navigace

Úvod > STARÁ STRUKTURA - po kontrole zákazníkem smazat > Almanach do roku 2000 > 2. světová válka

2. světová válka

Zápisů z doby 2. světové války se uchovalo málo. Čerpali jsme z okresního archivu, ze školní kroniky, z ručně psaných zápisů revolučního národního výboru, seznamy osob jsou vypracovány ze vzpomínek pamětníků.

Ve druhé polovině března 1939 byla zavedena jízda vpravo, byl nařízen lístkový systém, nejprve na mýdlo, od října na potraviny, uhlí, od prosince na oděvy.

1.12.1942 byl prohlášen Okresní úřad v Chrudimi za úřad německy vedený a veškerý písemný styk byl veden pouze v jazyce německém.

Od r. 1943, po porážce Němců u Stalingradu, byly z obsazených území masově nasazováni lidé do válečného průmyslu, na polovojenské práce a do technických služeb. V protektorátu Čechy a Morava začaly nucené odvody již od r. 1942 a to jak do Německa, tak do Rakouska. Jednalo se o mládež narozenou v letech 1918 - 1922. S pamětníky jsme se pokusili dát dohromady seznam lidí, kterých se toto nasazení týkalo. Byli to : Němec Josef - Bítovánky 10, Jelínek Robert - čp. 118, Jelínková Zlata, provdaná Woffová - čp. 118, Capoušek Jiří - čp. 43, Dufek Břetislav - čp. 70, Paulus Josef - čp. 109, Vodrážka Oldřich - čp. 45,Capoušková Miluše, provd. Kučerová - čp. 106, Lukášova Božena, provd. Horníkova - čp. 79, Capoušek Josef - čp. 119, Alinče Emil - čp. 36, Boček Josef - čp. 2, Němec Karel - čp. 5, Boček Slávek - čp. 102, Jonáš Josef - čp. 101, Jonáš František - čp. 101 ( vrátil se s podlomeným zdravím ), Zamazal Josef - čp. 15, Kabele Josef - čp. 126, Krbálek Karel - čp. 123, Kučera František - čp. 104, Kučera Antonín - čp. 104, Hudec Josef - čp. 63 (vrátil se s narušenou psychikou, brzy po návratu do vlasti zemřel), Svoboda Bohuslav - čp. 35, dostal se do koncentračního tábora, v dubnu 1945 při přechodu z jednoho koncentračního tábora do dalšího (a to do Dachau) padl na cestě vysílením a byl příslušníky SS zastřelen.

Ve věznici na Mírově zahynul Emil Žák, manžel Jiřiny Žákové, rozené Vobořilové, dnes čp. 92. Narodil se 6.11.1920, 4.3.1943 byl zatčen, zahynul 13.2.1945. Byl obžalován, že podporoval rodiny uvězněných spoludělníků a četl velezrádné letáky, dále prováděl sabotáže. Odsouzen byl na 3 roky.

Alois Psota byl zavřený za mletí na černo. Odsouzen byl na 6 let, ve vezení strávil 3 roky, nejprve v Bavorsku, později na Mírově. Vrátil se po skončení války. Paní Lichtenbergová z čp. 108 byla zavřena za zatajování zásob, z vězení se nevrátila.

Vyhlazení obce Ležáky se dotklo i naší vsi. Bydlela zde, nejdříve v dělnickém domku v cihelně, pak v čp. 87, rodina Klapkova. Děti Vlasta (nar. 1920) a Jaroslav (nar. 1922) zde chodili do školy. Vlasta do 1. - 3. třídy a Jaroslav do 1. třídy. Jejich otec byl kameník, a tak se v r. 1929 přestěhovali za prací na Ležáky. Otec však asi v r. 1936 zahynul a zůstala vdova se třemi dětmi. Krátce po atentátu na Heydricha, dne 24.6.1942, bylo 47 obyvatel obyvatel obce Ležáky odvezeno do Pardubic do zámečku a ještě téhož dne byli všichni dospělí popraveni (34 lidí). Mezi zastřelenými byla matka Marie Klapková a zmíněná dcera Vlasta. Jaroslav byl v té době na nucených pracích v Německu, v současné době žije ve Slatiňanech. Nejmladší Stanislav (nar. 1929) byl s dalšími 12 dětmi zavlečen do Německa a jejich život skončil v koncentračním táboře Chelmn.

Manželé Hudcovi z čp. 92 byli odvezeni do koncentračního tábora do Terezína, podle vyprávění pamětníků snad za focení vypálených Ležáků. Paní Hudcová se nevrátila, p. Hudec se po osvobození odstěhoval do Litoměřic.

O květnu 1945 se ve školské kronice píše následující: Dne 26.1.1945 byla budova školy zabraná pro brannou moc. Každý volný byt v obci byl zabrán pro poddůstojníky. Po dobu obsazení školy byly žákům rozdávány domácí úkoly. Dne 8.2.1945 přesídlila jednotka do Chrasti. 28.4.1945 přišel do obce oddíl německého vojska a ubytoval se částečně v hostinci u Boháčů a částečně ve školní budově. Po vyjednávání se podařilo, že byla obsazena toliko rezervní třída a bývalá školní kuchyně, takže mohlo býti vyučováno i nadále v obou třídách. Dne 4.5. byl stav vojska v obci značně zvětšen. 5. května, kdy započal boj o Prahu, snímal říd. učitel (J. Komárek) se synem německý nápis na průčelí školy, při čemž došlo ke sporu s německým velitelem, který vyhrožoval zastřelením. Přesto byl nápis sňat, i obrazy Hitlera a Háchy. Na škole byla vztyčena československá vlajka. 6.5. se utvořil národní výbor, jehož předsedou byl zvolen Josef Česenek, odborný učitel. Posádka ve škole byla ještě posílena, byla po zuby ozbrojena kulomety a pancéřovými pěstmi. Požadavek na odzbrojení byl Němci odmítnut, nevěřili zprávám o kapitulaci. 7.5.1945 došlo k dohodě mezi MNV a něm velitelem, že se vojsko nedopustí násilných činů proti obyvatelstvu, po 22. hodině byl nařízen zákaz vycházení. Všechny křižovatky a cesty byly obsazeny silnými strážemi, které nepouštěly nikoho do obce. To trvalo do 8.5., kdy posádka dostala rozkaz odejít do Chrasti. Nyní bylo možno pozorovati jen zbabělý útěk kdysi mocné německé armády.

Muselo být zajištěno mnoho koní, jež zde zůstaly po německé armádě, zásoby krmiva. Ve škole se neučilo, protože ji NV užil k uskladnění výzbroje odhazované Němci. Každý se hlásil k práci, hoši pásli koně, děvčata spravovala pytle. Část koní, které si zde mohli lidé pochytat, pak v červnu předali na Slovensko a na Moravu, kde jich byl nedostatek. 9.5. posílá NV do Prahy koně, povozy a věci zbylé po něm. armádě a potraviny darované obyvatelstvem.

Br. Konrád zajišťuje a jedná s ruskými zajatci, kteří uprchlí Němcům. NV z Chrudimi žádá o zajištění udavače Zarosinského, v obci se však nacházela jen jeho družka Anuše Katolická. Zarosinský bydlel v čp. 92 společně s Hudcovými a panovaly dohady, že měl podíl na jejich zatčení.

Postupně byla škola vyklizena, umyta a 21.5.1945 bylo po školní slavnosti znovu zahájeno vyučování.