Kalendář akcí

P Ú S Č P S N
27 28 29 30 31 1 2
Tříkrálová sbírka 2022
3 4 5 6 7 8
Tříkrálové zpívání pěveckého sboru Bartoloměj
9
10 11 12 13 14 15 16
17 18 19 20 21 22 23
24 25 26 27 28 29 30
31 1 2 3 4 5 6

Fulltext

Historie kostela

Zjistit letopočet založení a místo vzniku první církevní stavby na území dnešní obce není z dochovaných archivních pramenů možné. Století, ve kterém byl kostel v Bítovanech založen, můžeme jen odhadovat. Lze tak učinit jen na základě analogie s poznatky o jiných kostelech v nejbližším okolí obce nebo ve východních Čechách. Románské kostelíky stály ve velmi starých vsích mimo ves nebo výrazně na jejím okraji. Příklad takto založeného kostela je v nedalekých Řestokách. Gotické kostely, stavěné ve třetí třetině 13. století a později, byly umísťovány převážně ve středu obce. Plné dvě třetiny kostelů u obcí existujících ve 13. a 14. století jsou postaveny před rokem 1350.

Kostel v BítovanechKonec první poloviny 14. století je významným obdobím v historii Českého království. Českým králem je nejvýznamnější evropský vládce pozdního středověku Karel IV. V roce 1344 je pražské biskupství povýšeno na arcibiskupství. Jemu jsou podřízena v roce 1344 nově založená biskupství litomyšlské a olomoucké.

Letopočtem 1350 (podle některých pramenů rokem 1349) se začíná psát historie kostela, i Bítovan samotných. V listině odstoupení far k novému biskupství v Litomyšli je uváděna farní ves lidí z Bietovan, tj. farní ves, v níž žijí Bietované.

V roce 1351 patří farní kostel v Bítovanech do správy nově založeného biskupství litomyšlského s děkanátem v Chrudimi. Kostel v Bítovanech, před jeho prvním uvedením v soupisu, již asi nejméně jedno století stál.

Na podobu kostela v době před první písemnou zprávou o jeho existenci můžeme jen usuzovat. Byl zřejmě stavbou nevelkou. Stavební materiál byl jistě použit místní. V základech mohl být použit hrubě opracovaný kámen, zbytek stavby byl s největší pravděpodobností dřevěný. V roce 1350 (1349) je uváděn jako gotický. Farním přestal být zřejmě ve válkách husitských. Do roku 1621 měl zvláštního duchovního správce pod obojí. Po roce 1621 byl spravován duchovními ze Skutče. Od roku 1677 je trvale pod správou farního úřadu v Žumberku.

Kostel byl v průběhu let několikrát opravován a přestavován. První dochovaná zpráva o jeho zřejmě zásadní přestavbě je z roku 1652. K opravě či přestavbě docházelo v období po třicetileté válce. O složitosti tehdejších poměrů svědčí následující informace. V roce 1651 Hynek st. Talacko podával pro vrchnost zprávu o špatných finačních poměrech kostela. Kostel nemá žádný stalý příjem, je zadlužen a dluhy nemá kdo zaplatit. Ve zprávě se dále uvádí, že po válečných létech zůstávají ve vsi 12 až 15 let prázdné grunty bez potomků. Stav kostela popisuje jako zpustlý. Kostel nemá vlastního faráře, na požádání vrchnosti musí sloužit v Bítovanech páter z nejbližšího okolí. Tomu se pak za každou službu Boží platí samostatně. Neutěšený stav kostela, popsaný ve zprávě Hynka st. Talacka, asi přispěl k rozhodnutí začít se zásadní přestavbou do barokní podoby. Stavba jistě probíhala delší dobu. Nezodpovězenou otázkou však je, jak bylo možné začít s tak nákladnou stavbou v dobách, kdy zvláště venkov trpěl velkým nedostatkem. Dokladem tehdy těžkých poměrů je i výše citovaná zpráva z Bítovan. Se stavbou se však skutečně začalo. Důkazem je asi jediný doklad, a to datování na stolici zvonice rokem 1650.

V tehdy rozdělených Bítovanech měl kostel v roce" 1677 ještě dva patrony. Jedním patronem byli v Bítovanech sídlící potomci rodu Bořických a druhým majitelé druhého dílu Bítovan sídlící v Přestavlkách. V inventáři se v roce 1677 uvádí jeden stříbrný a jeden cínový kalich, dva mosazné pozlacené kalichy, jedna mosazná monstrance, dvě kamenné křtitelnice, dvě kostnice a tři zvony. Zpráva uvádí i 108 lidí schopných svátosti, což bylo o 8 více než v roce 1651. Ve zprávě žumbereckého faráře, v té době duchovního správce v Bítovanech, Tomáše Josefa Koukala z 9. června 1700 se uvádí, že v kostele bítovanském jsou tři neposvěcené oltáře. Ke kostelu patřily čtyři vesnice. Bítovany, obě Lukavice a Zaječice. Dohromady čítal počet farníků 550, z toho 103 z Bítovan. Kolem kostela byl hřbitov obehnaný zdí.

V letech 1881-83 je kostel přestavěn Františkem Schmoranzem. Mizí barokní prvky. Kostel získává pseudogotickou podobu. Je odstraněna barokní věž se dvěma cibulkami a je nahrazena věží s osmibokým gotickým kuželem. Nová věž má stejnou výšku jako věž barokní. Malá věžička se zvonkem umístěná nad prostorem presbyteria mizí úplně. Zvonek je nově umístěn na východní straně věže. Barokní okna jsou zúžena a zakončena gotickou kružbou. K vnějšímu plášti na severní straně je přistavěno točité schodiště umožňující vchod na chór
i do prostoru pod zvonicí. Vnitřek kostela byl nově opraven. Vystavěna nová tribuna chóru, nově zaklenuto presbyterium, zasypány všechny hrobky uvnitř kostela. Náhrobní kameny ze zrušených hrobek přeneseny na severní stranu kostela. Hlavní oltář nahrazen oltářem novým v pseudogotickém slohu. Na místo obrazu oltářního je v průčelí oltáře vitráží osazené barevné  okno představující sv. Bartoloměje. Dobu barokní připomínají dva postranní oltáře. Oltář na straně pravé, epištolní, je zasvěcen sv. Janu Nepomuckému. Oltář připomíná hornickou minulost dolů v sousední Lukavici. Na oltáři jsou dvě menší a dvě větší postavy horníků v krojích.

U oltáře se sloužila do roku 1893 na svátek sv. Jana Nepomuckého l6. května slavnostní mše. Mše se zúčastňovali lukavičtí havíři ve slavnostních krojích. V blízkosti oltáře, u nohou barokní sochy Krista na kříži, byl až do roku 1952 umístěn prapor lukavických havířů. Prapor darovala havířům v roce 1866 Vilhelmina Auerspergová.  Prapor s datováním 1866 nesl znaky koruny české s motivem českého lva uprostřed. Oltář na levé straně, evangelia, patřil do péče občanů ze Zaječic. Je zasvěcen Panně Marii. Po levé straně tohoto oltáře se nachází socha Panny Marie lurdské připomínaná již v roce 1827. Varhany postavil v roce 1833 Karel Trnka z Chrasti.

Na věži kostela byly v minulosti tři zvony. Do dnešních dnů se dochoval jen jeden. Byl ulit v roce 1490 a přelit v roce 1777. Nese jméno Jan Nepomucký. Druhý větší zvon byl 11.3.1917 zrekvírován pro válečné účely. Třetí nejmenší měl stejný osud. Poprvé jej potřebovala první světová a podruhé druhá světová válka.

Na vyzvánění do širokého okolí musí stačit Jan Nepomucký téměř šedesát let sám.