Obec Bítovany
oficiální stránky obce
Obec Bítovany
Obec Bítovany
Obec Bítovany

Fulltextové vyhledávání

Drobečková navigace

Úvod > O obci > Almanach do roku 2000 > Hospodářský život obce > Mlýny v Bítovanech

Mlýny v Bítovanech

V minulosti  pracovaly  v obci  Bítovany  dva  mlýny. Podle jejich  polohy po směru toku řeky to byl mlýn horní a mlýn dolní. V soupisu poddaných podle víry z 19. května 1651 je uváděn v majetku Hynka staršího Talacka z Ještětic jeden mlýn. Na mlýně hospodaří Jiří Špaček s manželkou a dcerou.

Existence obou mlýnů je archivně doložena roku 1660. Generace mlynářů pracovaly v Bítovanech nejméně čtyři století. V padesátých letech našeho století činnost obou mlýnů ustala a po staletí udržovaná tradice mlynářského a sekernického řemesla v obci zanikla. Z dostupných archivních materiálů nelze zjistit, který z mlýnů v Bítovanech je mlýnem starším. Jisté je, že dlouhá společná koexistence prověřila potřebnost dvou mlýnů. Příjmení mlynářů hospodářících na obou mlýnech dávají tušit i rodovou příbuznost mezi oběma mlýny.

Mlýn horní - Kabeláčů

Horní mlýn je pro generaci pamětníků znám jako mlýn Psotu. V dobách svého vzniku stál stranou vesnice, byl prvním stavením v Bítovanech na toku řeky Holetínky. Mlýn stojí v těsném sousedství rybníka Farář. Postaven před rokem 1660 jako mlýn panský, patřil do roku 1708 Taláckům, po roce 1708 vlastní mlýn hrabě Schonfeld . V roce 1704 měl mlýn jedno složení a byl vrchností pronajímán mlynářům za roční nájem 44 zlatých. Připomínají se zde mlynáři Jan z Bítovan, Kalina, Koutský, Zeman, Rmoutil, Škrábek, Bořikovský a Kabeláč. V roce 1738 je mlýn prodán poslednímu z řady nájemců. Na základě gruntovního zápisu ze dne 1.1.1738 je potvrzen majitelem Tomáš Kabeláč. Uvádí se mlýn s jedním uměleckým složením, jedním vodním kolem, jednou stoupou a jednou jahelkou. Mlecí kámen je francouzský. V roce 1761 potvrzuje smlouvu koupi mlýna kníže Johan Adam Auersperg. V roce 1757 je mlýn uváděn s jedním kolem a pilou.

Mlýn horní - Kabeláčů

Po roce 1771 dostává mlýn č.p. 34. Do roku 1862 hospodařila na horním mlýně v Bítovanech rodina Kabeláčova. Několik generací mlynářů v průběhu stotřicetiletého působení rodu Kabeláčů uzavírá žena, Anna Kabeláčova poslední toho jména na mlýně. Mlýn krátce po sobě mění majitele, 30.5.1862 je uváděna jako majitelka Františka Řezníčková, 18.11.1862   František Bláha. V roce 1862 je mlýn přestavěn, budova mlýna je zděná a má půdorys a podobu téměř shodnou se současným stavem. V roce 1868 kupuje mlýn Václav  Řehák
z Podlažic.

V roce 1872 má mlýn dvě složení a při mlýnu pracuje pila. Mlýn je poháněn dvěma a pila jedním vodním kolem s rozměry kol - průměr 3,5 m - šířka 70 cm. V roce 1900 mlýn pracuje se dvěma vodními koly se spádem 3,5 m o výkonu 10 HP, s jedním francouzským kamenem a jedním válcem na žito, se třemi vysévacími stroji, jedním strojem na krupici, jedním strojem na čištění, jedním krupníkem a dvěma pomocnými stroji. V roce 1910 je ve mlýně instalována turbína o
výkonu 18 HP, spádem 5,4 m. Aby mohl mlýn pracovat i při nízkých stavech vody, byl jako doplňkový pohon později přidán naftový motor.

V roce 1911 mění mlýn majitele. Alois Řehák prodává 29.12.1911 mlýn Aloisi Psotovi. Mlynář Psota pomáhal lidem za druhé světové války. Bylo to hlavně mletí jak se říkávalo "načerno". Revize ve mlýně zabavila mlynářovy poznámky o "černém" mletí. V poznámkách figurovali občané téměř celé obce i se starostou. Pan mlynář Psota byl protektorátním soudem za svoji dobrotu odsouzen. Část vězení prodělal v koncentračním táboře v Bavorsku, část ve vězení na Mírově. Z vězení se vrátil po skončení druhé světové války.

Dne 3.10.1954 stihla mlýn pohroma. Od elektrického zkratu vypukl ráno o páté hodině oheň, který strávil mlýnskou budovu i přilehlou strojovnu, na obytné části shořel celý krov. Zničená střecha byla obnovena jen nad obytnou částí. Mlýn se již obnovit nepodařilo. Datem 3.10.1954 končí nejméně čtyřistaletá historie horního mlýna v Bítovanech.

Dolní mlýn

Dolní mlýn v Bítovanech leží nedaleko středu obce, v sousedství s mostem přes řeku Holetínku. Pamětníci jej znají jako mlýn Zelenův. Ke mlýnu patřil rybník. Mlýn byl postaven před rokem 1660 a stejně jako horní mlýn byl do roku 1738 mlýnem panským. Do roku 1693 byl držen v majetku Talacků. V roce 1738 vlastní dolní mlýn hrabě Schonfeld a pronajímá jej za roční nájem 40 zlatých. V roce 1704 má mlýn jedno vodní kolo a jedno složení.

Dobové zápisy připomínají jména mlynářů Tuček, Paleček, Pardubský, Jakub, Kabeláč, Běloubek a Chorvát. Dle zápisu ze dne 1.1.1738 koupil mlýn poslední nájemce, mlynář Václav Chorvát.

Mlýn v té době má dvě vodní kola, jednu jahelku a jednu stoupu. V roce 1780 kupuje mlýn Ferdinand Janáček a ve smlouvě ze dne 9.5.1780 je uvedena povinnost předpisující mlynáři "ve žních dva dny robotovati". Povinnost robotovat, uložená mlynáři Janáčkovi, byla výjimkou. Bítovanští mlynáři nerobotovali, jejich povinností bylo mlíti zadarmo a přednostně pro vrchnost.

V roce 1789 vlastní mlýn rod Kabeláčů, pokračují mlynáři nesoucí jména Capicár, Dostál, Kuchyňka, Havránek, Janovský. Od roku 1832 do roku 1902 vlastní mlýn rod Strejčků. V roce  1872 má mlýn dvě vodní kola, každé o průměru 2,9 m a šířce 74 cm, dvě česká složení. V roce 1902 vlastní mlýn Jan Michl. Mlýn má jedno kolo na vrchní vodu o výkonu 4 HP, se spádem 3 m,
s jedním francouzským kamenem, jedním válcem na žito, jedním vysévacím strojem, jedním strojem na čištění a jedním krupníkem.

Po Janu Michlovi vlastní mlýn Josef Kulhánek. V roce 1907 kupuje mlýn Kateřina Zelená. Od tohoto data začíná hospodařit na mlýně poslední generace mlynářů na dolním mlýně v Bítovanech. V roce 1912 je ve mlýně instalována Francisova turbína o výkonu 12,3 HP se spádem 4 m. V prvním patře mlýna je pekařská pec. Chleba je prodáván v krámě zřízeném v roce 1910.

Mlýnu se nevyhýbají tragické události. Dne 24.9.1917 umírá ve mlýně dvacetiletý syn mlynářky Zelené Karel Zelený. Utrpěl smrtelný úraz při nahazování řemene na řemenici při chodu mlýna.
V krátké době postihly mlýn dva požáry. První 27.8.1926 o jedné hodině v noci začala hořet lepenkou pokrytá střecha mlýna. Kusy hořící lepenky roznášel vítr do okolí, až na pole pod hřbitovem. Jen náhodou se požár nerozšířil na okolní střechy stodol, v té době kryté došky.  Ještě téhož roku byl mlýn opraven. Přistavěno patro se střechou mansardového typu s krytinou
z eternitu. Druhý požár zničil mlýn 2.5.1933 ve čtyři hodiny ráno. Požár to byl obrovský, oheň dokázal ocelovou transmisní hřídel průměru 80 mm rozžhavit až do bělá. Eternitové šablony odletovaly do širokého okolí mlýna. Štěstím v neštěstí pro okolní střechy s doškovou krytinou bylo, že v předešlém odpoledni přišel velký déšť (doprovázený krupobitím) a střechy byly namočeny. Mlýn byl po požáru obnoven. Bylo přistavěno na původní základy nové patro mlýna. Podoba mlýna se od jeho poslední přestavby nezměnila. Dva požáry, těsně za sebou, znamenaly pro rodinu Zelených velkou zátěž. V roce 1933 byl ve mlýně instalován pomocný naftový motor. Pamětníci uvádějí, že motor byl dopraven traktorem firmy Wiesner z Chrudimi    řidičem Nechvílem. Nové zařízení bylo pořízeno na dluh. Dodala jej firma Prokop z Pardubic.
V roce 1951 firma Prokop zařízení mlýna demontovala a mlýn svoji činnost končí. Po založení zemědělského družstva v Bítovanech je bývalý mlýn od roku 1958 využíván jako sýpka. V roce  1959 zemědělské družstvo ve mlýně instalovalo zařízení na šrotování obilí. Šrotovník obsluhoval po roce 1959 Rudolf Brýdl. Po sloučení JZD Bítovany s JZD Zaječice v roce 1976 nový
zemědělský celek nepotřebuje mlýn využívat. Svoji práci končí i pracovník, který měl obsluhu šrotovníku na starosti. Jan Švarc je poslední osobou, která ve mlýně v jeho dlouhé historii   pracovala. V roce 1976 končí svoji práci poslední zařízení na zpracování obilí v dolním mlýně i v Bítovanech.