Obec Bítovany
oficiální stránky obce
Obec Bítovany
Obec Bítovany
Obec Bítovany

Fulltextové vyhledávání

Drobečková navigace

Úvod > O obci > Almanach do roku 2000 > Služby a řemesla

Služby a řemesla

Obchody a služby v obci

Obchod v čp. 10 - Šustrovi

V únoru 1914 uzavřeli sňatek Bohumila Čermáková, Bítovany čp. 10 a Josef Šustr, hostinský z Vížek. Vlastnictví k čp. 10 přešlo na novomanžele. Po 1. světové válce rozšířil pan Šustr krám, vedle krámu zřídil i pohostinství, kde vystavěl prostorný sál a zakoupil jeviště, uvedl v život pražírnu žitné kávy, začal provozovat obchod uhlím a dřívím. Za tím účelem zakoupil nákladní auto a rozvážel uhlí ze stanice Slatiňany přímo k odběratelům. Prodejní doba byla v zimě v létě od 5 do 22 hodin, podle toho, jak bylo potřeba. Postavil novou stodolu, která však při úderu blesku vyhořela (1939). Nechal vydláždit dvorek, postavil výměniční obydlí a nový chlév. Vedle krámu bylo i pohostinství. Dlouhá léta zastával funkci obecního účetního, r. 1931 krátce i úřad starosty. Dům přešel na syna Josefa Šustra, narozeného r. 1914. Ten si v roce 1947 vzal za ženu Jarmilu Sotonovou. Obchod provozovali dále. 1.4.1950, v rámci delimitace hostinských živností, KNV Pardubice zrušil pohostinství v čp. 10. V roce 1951 zabrala Jednota Hlinsko sál, krám a skladiště a zařadila obchod do sítě svých prodejen. Vedoucím se stal Václav Mutr starší z Bítovánek, r. 1961 přestavěla Jednota obchod na samoobsluhu. Od r. 1965 dělal Josef Šustr vedoucího hospody v čp. 1 (také byla ve vlastnictví Jednoty). V roce 1970 přešel p. Mutr do obchodu do Zaječic a Josef Šustr se stal vedoucím samoobsluhy v čp. 10. V roce 1982 zemřel. Po něm převzal prodejnu jeho druhorozený syn Jaromír, narozený v roce 1951, vyučený prodavač. V roce 1990 dostali Sustrovi v restituci prodejnu zpět. V současné době pracuje v obchodě celá rodina, tj. Jaromír Šustr jako vedoucí, manželka Zdeňka prodává, matka i ve věku 75 let vypomáhá jako pokladní. Obě dcery, Zdeňka a Jana, se vyučily jako prodavačky a jistě budou pokračovat v rodinné tradici.

Obchod v čp. 20 - Pekařovi

Majitelkou byla Anna Pekařová, narodila se r. 1856. Měla obchod se smíšeným zbožím. Byl to krámek o rozměrech 4x5 m se zvoncem na dveřích. Uprostřed byl prodejní pult a před ním stál pytel s kukuřicí, šuflata na mouku a petrolej. Za pultem cukr, kávoviny a bonbony. Cukr sekala s homolí. Účtování zákazníkům psala křídou na černý papír, který sloužil jako obal na homolích cukru. Účtovala ve zlatkách, 1 zlatka za 2 K. Zákazníky měla především z chudých rodin, které často neměly na zaplacení zboží a stávalo se, že vůbec nezaplatily. V posledních 8 letech již neprodávala, jednak pro své zdraví a také nemohla konkurovat, protože v obci byly další 2 obchody. Zemřela v 81 letech v roce 1937.

Obchod v čp. 37 - Horáčkovi

Zmínky o jejich obchodě jsou již v r. 1916 (Živnostenský list vystaven od 2.7.1931). V době 2. sv. války se pouze v tomto krámě prodávalo mléko na příděl (na lístky). Vykupoval také mléko pro mlékárnu od drobných zemědělců. Živnosti se vzdává 13.10.1948, firmu převzalo družstvo Budoucnost, později Jednota, ještě i tam prodával Horáček Josef.

Konzum v čp. 19

Majitelem domku byl p. Vecka. Roku 1919 byl v tomto domku konzum a to v části, kde je dnes úřadovna, se vchodem v místech dnešního zkoseného rohu. Prodávala zde slečna Vlasta Šaravcová, provdaná Pelikánová. Obchodu se nevedlo nejlépe a kolem r. 1930 prodej skončil. Pak zde byla krátce masna p. Stehna, zboží zákazníkům rozvážel majitel vozíkem taženým dvěma bernardýny. Na druhé straně domu, v dnešní zasedací místnosti byla ševcovna.

Pekařství a obchod v čp. 116, Vodrážka Jůn

26.6. 1926 žádal Antonín Vodrážka o povolení stavby rodinného domku s pekařskou provozovnou. Kolem r. 1933 zde pekli Culkovi, paní rozená Vobořilová. Dále koupili dům Junovi. V roce 1942 prováděl Štěpán Jůn modernizaci a zpřístupnil krám z nábřežní ulice. 31.12.1954 se Š. Jůn vzdal pro nemoc provozování své živnosti, kterou provozoval na základě živnostenského listu z 9.5.1938.

Pekařství v čp. 80

Patřilo mlynáři Aloisů Psotovi, zboží dodával i do Zaječic do krámu p. Lupoměskému.

Řeznictví a uzenářství v čp. 28, Antonín Kopečný

Živnost provozoval od r. 1935. V roce 1936 mu byla povolena přístavba lednice a chladírny. V březnu 1949 pro trvalou chorobu (revmatizmus) práci ukončil a vrátil živnostenský list.

Řeznictví a uzenářství v čp. 73, Josef Dvořák

V prosinci 1923 žádal o povolení přístavby porážky a lednice. V dubnu 1929 mu byla povolena přístavba krámu. Živnost řeznickou a uzenářskou odhlásil v zimě roku 1949. Prodejnu přebrala Jednota, dál zde podával J. Dvořák, po něm p. Hrníčko ze Žumberka. V květnu 1959 schválil MNV v Bítovanech zrušení prodejny a přestavbu na byt. Prodejna již nebyla delší čas v provozu, Jednota, která tento krám provozovala, nemohla sehnat prodavače, kvůli nevhodnému stavebnímu řešení. Chladírna byla ve dvoře a prodavač musel se zbožím obcházet celý dům.

Řeznictví v čp. 58, Jeřábek

Příležitostně se zde rozprodával poražený dobytek, nebyla zde výroba uzenářských výrobků.

Trafika Marie Štursové

Živnost obdržela jako vdova po manželovi, který padl v 1. sv. válce. Nejprve prodávala v č. 55, potom v čp. 38. Prodávala ještě i po válce. Tehdy byly tabákové výrobky k dostání pouze v trafice. V obou domcích se prodávalo okénkem, dovnitř se nechodilo.

Trafika v ČD. 59, Pecina

Byla otevřena snad r. 1947, po trafice p. Štursové.

Hospoda

Jedná se o budovu čp. 1, pod kostelem. V zápise z r. 1850 je jako šenkýř zmiňován Antonín Bakeš. Zemřel r. 1856 jako bezdětný. V roce 1918 byla majitelkou Marie Písařova, hostinským Fr. Jeřábek. V roce 1920 dělal hostinského Josef Dvořák. Roku 1925 koupil hostinec Karel Boháč, který se sem přestěhoval ze Žumberka. V tomto roce prováděl stavební úpravy, z chodby se vlevo vcházelo do hostince, dále zde byla kuchyně, sál a jeviště. Z chodby vpravo byly 2 pokoje, rovně se přišlo k záchodům. V roce 1950 byla uzavřena nájemní smlouva mezi družstvem Budoucnost (později Jednota) a manželi Boháčovými o nájmu pohostinství. Vedoucí pohostinství byla až do roku 1961 p. Boháčova, dále pak již pro vysoký věk nemohla práci vykonávat a hospoda byla asi na půl roku uzavřena. Paní Boháčova zemřela r. 1966. Od 1.2. 1962 do 1.8.1963 zde pracovala Marta Bočková, pak na 2 měsíce nastupuje Jiřina Šindelářová, dalším hostinským je Boh. Kopecký z Hamru. Od září 1965 do r. 1970 byl vedoucím pohostinství Josef Šustr, čp. 10. V té době Jednota předělávala sociální zařízení, investovala sem 277 000 Kč. Nákladem 40 000 Kč byla přeložena střecha, upraven sklep, zhotovena fasáda. Roční průměrné tržby se pohybovaly kolem 500 000 Kč. Jen v roce 1969 se konalo 53 zábav.

Před hospodou, vedle sklepa byl domek, posledními nájemníky byli snad Vodrážkovi a Mrkvičkovi (asi do r. 1945). Tento domek „na sklípku" byl již rozpadlý a v roce 1966 byly jeho trosky odvezeny.

Hostinských se v dalším období vystřídalo mnoho, všichni zde nejsou uvedení. Byli zde: B. Truhlář z Chrudimi, p. Licková ze Škrovádu, 1971 - 75 Anna Rulíková, František Štursa, 1982 - 1987 Karel Horák, Bítovany, jako vedlejší zaměstnání, Bureš, Šustrová ze Zaječic, Pleskot.

V roce 1991 vrátila Jednota v rámci restituce budovu a některé pozemky dědicům po Boháčových, tj. Marii Brýdlové, Jarmile Alinčové, Zdeňce Ceralové, Karle Řehánkové, Františku Boháčovi, Věře Koubové.

Po r. 1990 se v hostinci vystřídali: Novák Josef, Bítovany 144, potom byla nějaký čas obec bez pohostinství, dále si ji pronajal Michal Zdražil, čp. 78, jako vedlejší zaměstnání. Po něm následoval Petr Dušek, dojížděl sem z Chrudimi a opět jen jako vedlejší činnost. V červnu 1997 získává pohostinství do nájmu Vladimír Šindelář z čp. 147, ještě od původních restituentů. V listopadu 1997 majitelé budovu prodali ing. Sekaninovi z Pardubic. Pan Šindelář v nájmu zůstává.

Pohostinství je otevřeno v zimě, přes léto je otevřeno ve stánku na hřišti.

Řemeslné služby

Kovárna v čp. 48, Khýn

V době 1. světové války byl několikrát vyzýván c.k. Okresním hejtmanstvím v Chrudimi, že nemá živnostenské oprávnění a přesto provozuje živnost. Obecní zastupitelstvo poté p. Khýnovi vydalo potvrzení, že živnost kovářskou provozuje již od r. 1874. Koku 1926 proběhla stavba domu s kovárnou na místě zbouraného domu. Jan Khýn provozoval kovářskou a podkovářskou živnost od r. 1927 do 9.12.1957. Skončil na vlastní žádost s odůvodněním, že od 1.1.1958 vstupuje do JZD.

Kovárna v čp. 63, Smetánka

Pracovaly zde 2 generace kovářů, Jan Smetánka otec a pak Jan Smetánka syn. Ten skončil roku 1953 a pak přešel ke Geologickému průzkumu, který probíhal v Lukavici.

Holičství v čp. 99, Uličný, Helena Kroužilová

Nejprve poskytoval služby holičské Bohumil Uličný, později obě děti, Rudolfa Helena. Zajížděli i do Orle. Po válce přešel Rudolf do Transporty, Helena se provdala a r. 1949 se odstěhovala do  Rychnova.

Truhlárna v čp. 132, Lichtenberg Václav

V roce 1942 byla kolaudována novostavba a truhlárna se zvláštním vchodem. V roce 1957 bylo přistaveno sociální zařízení a plánuje se přestavba truhlářské dílny na bytovou jednotku. Adaptace proběhla v roce 1968.

Truhlárna v čp. 33, Picek

Byla v činnosti ve 30. letech. Za hospodářské krize mu lidé dlužili za mnoho výrobků, díky čemuž zkrachoval. Zařízení a nářadí prodal později novému truhláři v obci p. Lichtenbergovi.

Truhlárna v čp. 59, Pecina

Zde pracovali dokonce 3 dělníci. Vyráběli pro děti i lyže. Byla v provozu ještě za války.

Kolářství, Josef Bakeš, čp. 82

Vyráběl kola k žebřiňákům a pod., kovář Khýn je opatřoval železnými obručemi. V prosinci 1948 se vzdává živnosti.

Krejčovství v čp. 95, Josef Pelikán

V provozu ještě po 2. sv. válce, pak se odstěhovali do Slatiňan. Syn se dal jinou cestou, v současné době je majitelem Sportovních potřeb a papírnictví v Chrudimi.

Krejčovství, Jaroslav Ceral

Živnost provozována od r. 1946 do prosince 1949. 12.12.1948 požádal o povolení přemístění provozovny z Chrudimi do Bítovan, což mu bylo povoleno. Nejprve bydlel v čp. 91, později koupil od Boženy Tesařové dům čp. 53. Po skončení soukromé živnosti přešel do Pardubic do Modely.

Obuvnictví, Novák Jan, čp. 87

Od r. 1940 do ledna 1941 měl povolenu živnost obuvnickou s prodejem pouze vlastních výrobků.

Kamnářství, Vodrážka Bedřich, čp. 120

O povolení živnosti žádal r. 1949, živnost skončil po úrazu (přišel o ruku) asi po 4 letech.

Živnost kapelnická, Štěpán František, čp. 7

Kapelník sám i hrál v kostele na varhany a zpíval.

Živnost kapelnická, Alinče Karel, čp. 81

V konkurenci dvou kapel se tato udržela déle, jelikož profesionální hudebník (saxofonista) František Sýkora, který hrál v Praze, jim dodával a přímo pro muzikanty rozepisoval nejnovější hity.

Malířství, Capoušek Jaroslav, čp. 119

Řemeslo provozoval od r. 1939 do r. 1950, vykonával ji v Chrasti, kam se později i přestěhoval.

Zámečnictví, Robert Jelínek, čp. 118

V letech 1946 - 1950 měl povolenu živnost strojní zámečník. V 50. roce přešel do závodu Masna Pardubice.

Zednický mistr, B. Dalecký, čp. 73

Hlavní provozovnu měl v Hrochově Týnci, zaměstnával asi 10 dělníků. Živnost provozoval zhruba do r. 1952. Projektoval i stavěl nejeden dům ve vsi.

Statistika soukromého sektoru k 31.5.1949:

1 koloniál (Šustr), 2 řeznictví (Kopečný a Dvořák), 1 trafika (Pecina), 1 pekař (Jůn), 2 krejčí (Ceral a Pelikán), 1 truhlář (Lichtenberg), 1 ovoce - zelenina, 1 prodejna družstva Budoucnost (Horáček).

V roce 1957 je na celém okrese evidováno již jen 180 soukromých živností.

Po roce 1990 se podnikání opět začalo rozvíjet. Ale ani nyní zde nevznikla žádná větší provozovna. V čp. 62 má dílnu Ekosan, zabývá se demontáží elektroniky a deratizací. Zaměstnává 5 pracovníků z obce. Je zde obchod se smíšeným zbožím - Šustr Jaromír, pohostinsví v čp. 1 a kiosek na hřišti - nájemcem je Vladimír Šindelář. Z dobných provozoven, které poskytují služby jako svoji hlavní činnost je v obci: krejčovství - Klára Velendorfová, čp. 143,
2 zámečnictví - Jan Florián, čp.  146 a Roman Bláha, čp.  154, klempíř a pokrývač - Žalud Luděk, čp. 157, elektrikář - Pavlík Zdeněk, čp. 158, Uličný Jiří, čp. 99, zámečnictví a výroba modelářských stavebnic a potřeb - Hanč Milan.

Služby v obci - vedlejší činnost

projektová činnost ve stavebnictví - Livora Jaroslav, čp. 136, účetnictví - Marie Floriánová, čp. 146, kadeřnictví - je zřízeno na OÚ v čp. 19, dochází sem Andrea Vašáková, autolakýrnictví - Lubomír Sýkora, čp. 72, 2 truhláři - Karel Habal , čp. 100 a Václav Lichtenberg, čp. 132, elektrikář, revize elektriky -Svoboda Jiří, čp. 35, softwary - RNDr. Jiří Mohl, čp. 40 a máme zde opět kapelníka - Karel Habal z čp. 100 je vedoucím skupiny Rytmus.

Dále je v obci několik podnikatelů, kteří mají provozovnu mimo obec:
Strnad Jaroslav, čp. 148 - firma Excalibury Army, Netušilovi Milan a Marie, čp. 104 - obchod Na rozhledně, Chrudim, Sehnal Marcel, čp. 150 - lodní mechanik, Praha, Horák Miloš, čp. 77 - soukromý zemědělec, Svídnice, Zdražil Michal, čp. 78 - benzinová pumpa, Nasavrky.

Zemědělství

Život vesnických obyvatel byl vždycky úzce spjat s půdou. Po vzniku první republiky v r. 1918 bylo rozdělení půdy čili pozemková reforma, jednou ze zásadních věcí, kterou vláda provedla, a to podle zákona ze dne 11. června 1919. V Bítovanech se týkala dvora Fr. Jos. Auersperka, který byl vlastníkem 210 ha půdy (vlastnil více půdy, než celá vesnice dohromady). Část půdy byla vykoupena dlouhodobými pachtýři do jejich vlastnictví. 98 ha bylo přiděleno drobným žadatelům,celkem 93 přídělů vč. veřejných statků (tj. cest), a to občanům Bítovan, 15 žadatelům ze Žumberka, 1 ze Zaječic, 1 z Orle, 1x obec Orel, 1x obec Bítovany. Tato část byla nejdramatičtější. V dubnu 1922 byl zaměstnanci dvora v čele se šafářem Fr. Ceralem , poklasným J.Řezníčkem a polním hajným F. Vaškem proveden výstražný útok na důvěrníka Domoviny Jana Daleckého (Domovina čsl. domkařů byl spolek, který se nejvíce podílel na reformě). Zaměstnanci i s dětmi byli ozbrojeni motykami a kopáči a vyhrožovali důvěrníkovi, že se reforma nesmí provádět. Přes toto násilí příděl proběhl. Za ha půdy platili zájemci 3 900 Kč. Obec získala do vlastnictví stavební místa, která hned r. 1923 za přídělovou cenu zájemcům rozprodala. Na bývalé panské půdě je v Bítovanech postaveno 35 domů.

Dvoru zůstalo 104 ha půdy. O tento zbytkový statek měl zájem tajemník Auersperka Herold. Po zásahu Domoviny byla v r. 1926 i tato půda rozdělena drobným žadatelům, z nichž největší části získali: hospodářský adjunkt Jiří Schmoranz, výměra 14 ha a Josef Novotný, válečný invalida, 17 ha. Celkem bylo provedeno 122 přídělů, u toho bylo 20 zájemců ze Zaječic, 1 z Orle, 1 z Lukavice, ostatní místní. Za ha zaplatili zájemci 4 500 Kč. Příděl probíhal do r. 1929.

A tak zde snad ke každému domku patřilo kousek políčka, chudší rodina držela kozu, další si již mohl dovolit kravku. V době sezónních prací na pole vyjíždělo ve vsi až 17 párů krav. Koní bylo ve vsi před r. 1945 18 ks, po 2 vlastnili: Tesař, Alinče Jan, Schmoranz, Novotný ze dvora, Machač AI., 1 koně měli řezníci Dvořák , Kopečný a Jeřábek a pak Koutský, Psota, Dalecký Fr., Zelený Fr., Mudroch. Z Bítovánek měli koně Novák St. a Dalecký J.

Zákon prezidenta E.Beneše o konfiskaci majetku Němců, zrádců a kolaborantů z června 1945 se naplňoval i u nás. Byl zkonfiskován majetek Dr. Josefa Karla Trauttsmandorffa, majitele velkostatku Nasavrky a cukrovaru ve Slatiňanech, bytem Slatiňany ( zámek), byl to zeť Auersperka Jednalo se o necelý 1 ha půdy a rybník Farář. Cukrovar přešel do národní správy a požádal o přidělení pozemků u řepného nakladiště u železnice (69 a), obec Bítovany obdržela 2 cesty (12,5 a), což byl bezplatný příděl. Frant. Kabele získal za 300 Kčs 8,6 a, A. Pelikán za 100 Kčs 85 m2.

O rybník zažádal Alois Psota, žádost odůvodnil následovně: „Rybník jsem měl před 1. sv. válkou najmutý a r. 1925 byl mně prodán. Pozemkový úřad však smlouvu neschválil a velkostatek pak sám rybník užíval. V r. 1932, když obec na koupi nereflektovala, byl jsem stát. pozem. úřadem označen kupcem a také jsem jej koupil, než však došlo k vyhotovení trhové smlouvy, došlo k válce a rybník zůstal v držení velkostatku".

Dále o rybník požádala obec Bítovany se zdůvodněním, že o koupi se zajímala již v r. 1931, ale pro požadovanou vysokou částku (23 000 K) od koupi upustila. Rybník chtěli pronajmout rybářskému spolku a výnosem krýt obecní výdaje. Rybník však byl přidělen 21.9.1945 Československým st. statkům se sídlem v Praze, 27.7.1948 jej pak přijalo ředitelství St. lesů a statků v Litomyšli (nyní jej vlastní St. rybářství Hluboká n. Vltavou).

23.2.1949 byl přijat zákon o JZD. V obci proběhly 2 neúspěšné pokusy o založení.

25.10.1952 byl Josef Novotný, jako samostatný zemědělec, odsouzen pro neplnění dodávek k 1 roku vězení a propadnutí jmění, což se ihned stalo. 26.11.1952 rozhodl Okresní soud v Chrudimi o vystěhování tzv. vesnických boháčů, což byli manželé Josef a Božena Novotných a
synové Josef (24 let), a Vladimír (22 let) z čp. 62. Byli přestěhováni do Honbic. Majetek byl dán do správy MNV. Většina majetku (dobytek, zásoby) byla prodána během roku 1953 zájemcům z řad soukromníků z obce Bítovany, stroje zakoupili jak místní občané, tak JZD Zaječice, Lukavice a Podlažice, všechny věci za 1/4 odhadní ceny i méně.

Podle vyjádření pamětníků se jednalo o pracovité lidi a dobré hospodáře. Pan Novotný ale odmítl zakládat družstvo a vystěhování bylo nejspíš důsledek. V Honbicích začali pracovat v JZD a byli mezi nejlepšími pracovníky. V r. 1991 byl Josef Novotný rehabilitován (zemřel v r. 1974), dvůr čp. 62 s pozemky získali v restituci zpět synové Josef a Vladimír, r. 1994 jim byla Pozemkovým fondem poskytnuta náhrada za odebraný inventář. Usedlost čp. 62 prodali v r. 1997 panu Františku Pilnému z Chrudimi.

V čp. 4, u Malinu, byla zřízena pobočka Strojní a traktorová stanice Slatiňany, která za úplatu   prováděla pro zájemce mechanizované zemědělské práce. V lednu 1958 se na vlastní žádost přestěhovala do Lukavice.

Založit JZD se podařilo až 16.5.1957. Družstvo mělo 17 členů, obhospodařovalo 73 ha  zemědělské půdy, z toho 66 ha orné. Za předsedu byl zvolen Stanislav Štech, čp. 30 (zůstal jím do r. 1964) a zároveň dělal vedoucího rostlinné výroby. Místopředsedou se stal Miroslav Paulus, zootechnika dělal František Jeřábek, skladníka Alois Machač, účetního Josef Alinče. Další, dosud soukromě hospodařící rolníci, se postupně přidávali, 1.1.1958 měli 103 členů, výměru 268 ha zem. půdy. JZD vlastnilo i budovy bývalého dvora, ale místo jim již nestačilo, a proto byl kopec před dvorem, tzv. „vinice" srovnána buldozery do roviny a prostor využit pro rozšíření.

1.1. 1961 vstoupil do JZD poslední soukromý rolník Vincenc Svoboda z čp. 14 s výměrou 5ha. V představenstvu byli: F. Dalecký, F. Koucký, F. Lichtenberg, K. Alinče, A. Capoušková, F. Čechlovská, J. Mudroch, M. Brýdlová, K. Dostálová, L. Štursová. V srpnu splnilo JZD jako první v kraji Hr. Králové dodávky obilí. Dojičky v kravíně se dlouho bránily myšlence využívat elektrické dojení. Teprve v tomto roce bylo dáno do provozu. Dojivost byla 4,75 1 na kus. Na Remízi mělo družstvo 2 drůbežárny, byly zrušeny v roce 1971.

Mezitím již v celé republice probíhalo slučování sousedních JZD. V r. 1961 se měla sloučit JZD Zaječice a Bítovany. Po prověrce hospodaření obou bylo sloučení odloženo, protože Zaječice se nevyrovnávaly s úkoly tak dobře jako naši zemědělci.

Ke sloučení došlo r. 1964, ale s JZD Žumberk a jejich místní částí Častkov a Prostějov. Byl přijat název JZD Bítovany na Holetínce. Celková výměra činila 675 ha. Novým předsedou byl zvolen František Dalecký.

V r. 1964 byl dokončen nový kravín, kam byl ihned sveden dobytek z chlévů od Jeřábků, od Psotu a ze starého chléva ze dvora. Celkem 83 ks krav, 50 ks jalovic a 53 telat. Družstvo vystavělo ocelokolnu (1968), provádělo meliorace (1970), vybudovalo opravárenské dílny (1971), garáže pro stroje a traktory, které dosud parkovaly v čp. 4 u Malinů (1966). Rozšiřoval se strojový park. Negativně se začal projevovat nedostatek pracovních sil, v r. 1972 byla 1/3 členů v důchodu.

13.12.1974 se konala v sokolovně v Chrasti slučovací schůze JZD Bítovany, Orel, Řestoky a Zaječice. Předsedou byl zvolen J. Kozák. Z hospodářských výsledků za r. 1974 uvádím výnos pšenice  43,8 q/ha, dojivost 2 779 l/kus. V letech 1974 - 1980 se poměrně velká částka peněz věnovala do fondu kulturních a sociálních potřeb, z nichž byla hrazena i tuzemská a zahraniční rekreace zemědělců a pionýrské tábory pro děti (např. v r. 1980 se rekreovalo 177 lidí, 27 dětí bylo v táboře). V r. 1981 pracovalo v JZD 42 lidí z Bítovan. Toto JZD skončilo svoji činnost v r. 1992. Následně z něj byly vytvořeny 2 samostatné subjekty a to Orzes se sídlem v Orli a Milza, družstvo pro zem. podnikání a obchod, se sídlem v Zaječicích. Hospodářské budovy stojící v Bítovanech zůstávají Milze (opravárenské dílny, sklad obilí, výkrmna ml. dobytka, výkrmna prasat). Většinu půdy pronajali vlastníci taktéž Milze. Dále sdružuje ještě pozemky Řestok, Chrasti, Orle, Žumberka. Obhospodařuje celkem 1 260 ha půdy, zaměstnává 93 lidí. Předsedou byl zvolen ing. Jaroslav Bartoš. Postupně se družstvo reorganizuje, snižuje se počet pracovních míst. V dnešní době má podnik 52 zaměstnanců (z toho pouze 9 z Bítovan). Za r. 1999 dosáhli výnosů pšenice 43 q, dojivosti 5 212 l/ks. A jako většina zemědělských podniků dnešní doby se potýká s nedostatkem finančních prostředků.