Obec Bítovany
oficiální stránky obce
Obec Bítovany
Obec Bítovany
Obec Bítovany

Fulltextové vyhledávání

Drobečková navigace

Úvod > O obci > Almanach do roku 2000 > Industriální stavby

Industriální stavby

Most u horního mlýna

Prvním mostem postaveným v obci byl most u horního mlýna Kabeláčova. Podoba a datum vzniku nestaršího mostu není známa. Existenci mostu před rokem 1840 by snad mohla podpořit mapa Stabilního katastru z roku 1839. Na mapě je zakreslena cesta vedoucí k řece v místě, kde se v mapě řeka zužuje do šířky odpovídající přibližně dnešnímu stavu. Most před rokem 1933 měl dřevěnou mostovku. Při přestavbě mostu v roce 1933 stavební firma Ing. Karel Krix z Litomyšle na existující základy položila novou, železobenovou mostovku. Most se středním pilířem má světlou výšku (výšku měřenou mezi dnem řeky a spodní hranou mostu) 185 cm. Že  most u horního mlýna v Bítovanech byl jediným mostem nejen v obci, ale možná i v širším okolí vypovídá historka, podle které návštěva jedoucí povozem po „Lankáčce" ze sousedních Zaječic k příbuzným bydlícím u kostela, musela při rozvodněné řece objíždět až hornímu mlýnu. Pěší by tak dlouhou zacházku konat nemusel, překonal by rozvodněnou řeku po dřevěné lávce pod dolním mlýnem.

Betonový most u školy

Nový betonový most byl postaven v místě po staletí využívaného brodu. Stavbě mostu musely ustoupit dva domky. Domek čp. 18 Antonína a Marie Vohradníkových. Vohradníkovi obdrželi za zbouraný domek stavební místo "Na ostrůvku". Domek čp. 56 Františka a Josefy Kudynových. Kudynovi obdrželi stavební místo "Na Kopci". Dokumentace od mostu se nedochovala. Na stáří mostu můžeme usuzovat na základě dobové fotografie. Most je postaven určitě po roce 1906, na fotografii je v části záběru nově postavená škola. Přesněji lze dokončení mostu datovat podle postavy vozky, ve kterém byl rozpoznám tehdy čtrnáctiletý František Tesař, podle roku narození F.Tesaře 1895 je most dokončen v roce 1909. Most má rozpětí 16,10 m, volná šířka mostu je 480 cm, světlou výšku 270 cm. Široké betonové zábradlí mostu vybízí po generace, k nelibosti rodičů, "mladé muže" předškolního věku ke splnění "zkoušky odvahy" tím, že přejdou most po zábradlí. Není v Bítovanech snad jediného kluka, který by tuto "zkoušku odvahy" nepodstoupil.

Dřevěná lávka

V nejužším místě koryta řeky proti čp.19 na pravé a čp. 59 na levé straně řeky, asi 30 m od nového betonového mostu po proudu řeky stála dřevěná lávka pro pěší. Podle vyprávění pamětníků ještě do regulace řeky byly v místě zrušené lávky pískovcové pilíře, základy zrušené lávky.

Dolní most "U Vobořilů"

Původní projekt regulace řeky počítal s překonáním stávajícího brodu přes řeku v místě zvaném "Pode dvorem" asi jen s lehčí lávkou. Z iniciativy souseda nově projektované lávky Josefa Vobořila vzešla petice občanů. Petici 13. prosince 1929 podepsalo 75 občanů Bítovan a Bítovánek. Podařilo se prosadit postavení mostu. Most postavila v roce 1933 firma Ing. Karla Krixe z Litomyšle. Světlá výška mostu je stejná jako u horního mostu 185 cm. Most za dobu své téměř sedmdesátileté existence, odolával nepřízni rozvodněné řeky mnohokrát. Zřejmě chybně navržená světlá výška byla mnokrát příčinou zadržení ledových ker. Ledová bariéra nejednou zapříčinila vystoupení řeky ze břehů.

Cesty a silnice v Bítovanech

Bítovany jsou obcí, kterou podle dosud známých historických pramenů, neprocházela v minulosti žádná, pro širší okolí důležitá cesta. Spojení obce s okolím bylo možné pomocí cest pro pěší nebo cestou vozovou. Úroveň cest odpovídala tehdejším možnostem a nárokům. Cesty vznikaly například do nově zakládaných míst osídlení, k mlýnům, hájovnám, k lomům kamene, cihelnám a hřbitovům. Vznikaly i cesty lesní. Zanikaly se zánikem osídlení nebo výrobní, těžební či zemědělské činnosti člověka v krajině.

Naši předkové vyhledávali do míst svého putování pokud možno nejkratší a nejschůdnější trasu. Dokladem jsou dříve existující cesty ze sousední obce Zaječice. Cesta, hojně využívaná ještě na začátku století , vedla do Bítovan ze Zaječic od "Kapličky", pokračovala v místech dnes obnovené hráze rybníka "Pelouch" a dále "Hlubokou" cestou. Ústila do křižovatky silnic z Bítovan na Žumberk a silnice k vlakové zastávce. Pohřební průvody využívaly tuto cestu ještě za druhé světové války. Dávno zaniklou cestou ze Zaječic je "Morová cesta". Cesta se zemřelými na mor vedla po lukách a ke kostelu se chodilo dvorem č.p. 4, dnes patřící rodině Dejdarů. Byla to nejkratší cesta ze Zaječic do Bítovan.

Obec zůstala stranou budování novodobých silnic na našem dnešním území za doby panování císařovny Marie Terezie. Na rozdíl od sousedních obcí Lukavice a Zaječice, kde zvýšená frekvence dopravy si vynutila rozšíření silnic mnohem dříve, v Bítovanech zůstaly silnice téměř beze změny. Až ve dvacátých letech našeho století dochází k vylepšení stavu silnic, většinou však jen rozšířením některých již dříve existujících cest. Silnice často kopíruje hranice původních pozemků. Vedení trasy silnice v našem okolí často využívá hrází původních rybníků. Silnice z Bítovan na zastávku českých drah vede po hrázích dvou zaniklých rybníků. Rybníku "U hrobky" a rybníku "Bublák". Na silnici, vedoucí z Lukavice do Bítovan, jsou na krátkém úseku dva příklady využití hráze rybníku jako vozovky.

V levotočivé zatáčce, za zahradou rodiny Drášilů, vede silnice po hrázi zaniklého rybníka "Hradba". V místě, které dnes známe pod pomístním jménem "U Rybníčka" nebo dříve užívaného "U Váhy", silnice využívá hráze již dávno zaniklého rybníku "Kabát". Rybník nesl svůj název od podoby jeho vodní plochy se střihem zadního dílu kabátu. V roce 1848 byla rozšířena původní cesta z Lukavice do Bítovan na silnici, která pak pokračovala kolem panského dvora přes "Lankáčku" do sousedních Zaječic. Silnicí, budovanou na začátku první světové války, je silnice směrem k Žumberku. Obecní zastupitelstvo zadalo stavbu jako silnici nouzovou v prosinci 1915. Válečné události a nedostatek prostředků zřejmě celou stavbu protáhly.
Kolaudace silnice proběhla 25. srpna 1920. Silnici stavěla firma ing. Vladimíra Lišky z Chotěboře. V říjnu roku 1917 se zastupitelstvo obce usneslo o provedení stavby silnice Bítovany - zastávka Zaječice v délce 1518 m. V podmínce smlouvy, se stejnou stavební firmou jako při stavbě silnice na Žumberk,  bylo ustanovení o termínu dokončení stavby do konce roku 1918.   Silnice však byla zkolaudována 10.5.1922. Tím byl umožněn snadnější přístup k dopravě vlakem.

Poslední budovanou komunikací byla silnice z Bítovan směrem k hlavní silnici Zaječice - Orel. První úsek, od panského dvora, byl veden novou trasou pod "Homolí". Základem druhého úseku stavby byla původní panská cesta k polnímu mlatu "U kůlny", která dále pokračovala k řepné váze v prostoru nákladového nádraží železnice. Druhý úsek se napojoval na panskou cestu v místech, kde dnes končí bývalý třešňový sad. Starší občané si asi ještě pamatují, že se zde říkalo "U Tabulky". Za hospodaření panského dvora tady stávala tabulka zakazující vstup na soukromou cestu.

Délka silnice na katastru obce měří 1372 metrů. Vytrasována byla 25.4.1927. Kolaudace proběhla o rok později 27. září 1928.

Elektrifikace

V březnu 1925 se konala v hostinci K.Boháče schůze k projednání elektrizace vsi. Obec (obecní zastupitelstvo) však pro to neměla porozumění. Bylo tedy ustanoveno "Družstvo pro rozvod elektrické energie, zapsané společenstvo s obmezeným ručením." První výbor byl zvolen takto: Fr. Pecina, Jos. Tesař, Karel Drášil, Jos. Pelikán, Čeněk Kopečný a Jan Dalecký - předseda.
Podíly byly stanoveny následovně: na čp. 100 Kč, na hektar pozemku 70 Kč, na jednu žárovku 50 Kč, na 1 HP 100 Kč, na 1 Kč přímých daní 4 Kč.

Východočeský elektrárenský svaz v Pardubicích stanovil podmínku, že členem se stane i obec a doporučoval, aby obec převzala 2/3 podílů. Tato podmínka zastavila činnost družstva na celé 2 roky, protože obec za člena nepřistoupila a zaujala zamítavé stanovisko. Povolení ke stavbě el. vedení o napětí 6 000 V bylo vydáno výnosem veřejných prací 27.4. 1926. Konečně po 2 letech Svaz od podmínky členství obce ustoupil a bylo přistoupeno k přípravným pracím. 1.8.1927 zadal Svaz výstavbu sekundární sítě a domovních přípojek firmě R. Petr z Velkých Opatovic na Moravě. Na pozemku školního dvora byla postavena transformační budka. V neděli 8.10. 1927 zazářilo v domácnostech jasné elektrické světlo, instalované veřejné osvětlení se však ještě po 7 letech nepoužívalo.

Celkový náklad činil 140 621,28 Kč, z toho 47 035 Kč zaplatilo ministerstvo veřejných prací. Vybrané peníze na úhradu nestačily, proto si družstvo vypůjčilo od Spořitelního a záložního spolku v Zaječicích 50 000 Kč. Družstvo mělo v r. 1927 34 členů. Kolaudace byla stanovena na 7.1. 1929, pro velké závěje však komise do Bítovan nedorazila a náhradní kolaudace proběhla 15. a 16.4. 1929. Zastupitelstvo té doby skutečně elektrifikaci nepodporovalo, do úřadovny si světlo nechali zavést v květnu 1943, a to jim družstvo ještě poskytlo úlevu a žádalo poplatek jen za čp. a počet světel.

Elektrizace Bítovánek byla složitější. V první fázi se i zde hlásili za členy družstva, po zamítavém stanovisku obce se však hromadně odhlašovali. Elektřina tam byla zavedena až v roce 1948. Obec na akci nepřispívala. O náklad ve výši 228 000 Kč se podělil Východočeský el. svaz a samotní občané, ti museli uhradit celkem 119 250 Kč. Veřejné osvětlení bylo zavedeno v r. 1971. R. 1998 provedla Východočeská energetika rekonstrukci sítě NN a obec uhradila nové veřejné osvětlení.

Obecní rozhlas

Zprávy, tak jako všude jinde, byly vylepovány na veřejných místech a ještě vybubnovávány obecním strážníkem. Vývěska byla mezi čp. 19 a 37, na tomto místě stojí i dnes a ještě letos bude opravena. Roku 1907 zakoupila obec nový buben. Zprávy se takto vyhlašovaly až do zřízení rozhlasu.

Nápad zřídit rozhlas se objevil v roce 1948. Na jeho zřízení se v obci pořádala sbírka. Od lidí a spolků bylo vybráno 16 930 korun. Z fondu Čsl. státního filmu byla poskytnuta subvence 30 000 Kč, což však stále nestačilo a práce na čas ustaly. 13.8.1950 byla ještě jednou provedena sbírka, obcházelo se od domu k domu, vybralo se 15 068 Kčs. Národní fronta věnovala 15 000 Kčs. A hned 24.8.1950 byly objednány reproduktory a ústředna od f. Elektra Praha. Projekt vedení vypracoval arch. Dalecký, čp. 73. Ústředna byla umístěna v tehdejší úřadovně v čp. 80, ve vsi bylo instalováno 10 reproduktorů.

Rozhlas do Bítovánek se zaváděl roku 1972. Trasa do Bítovánek měřila 1 400 m, byly použity 4 reproduktory. Po rekonstrukci el. sítě NN nám již VČE nedovolila dát reproduktory na sloupy elektrického vedení. Proto byl rozhlas do Bítovánek zrušen a všechny zprávy jim z úřadu oznamujeme telefonicky. Plánujeme zřídit v některém čp. v Bítovánkách malou ústřednu a instalovat alespoň jeden reproduktor, zprávy by si vyhlašovali sami.

Vodovod

Řešení nedostatku vody byla první věc, na kterou se zaměřilo zastupitelstvo po odtržení obce od Zaječic. Původně se obec měla napojovat na dálkový rozvod vedoucí u Zaječic. Posléze byla koncepce změněna, společně s obcí Žumberk jsme se připojili na vodovod u Lukavice.
Projekt vypracoval ing. Kusý. Z Lukavice byl vybudován přivaděč a ATS na Jahodnici. Stavbu hradily obce Žumberk a Bítovany rovným dílem, stavební povolení zajišťoval Žumberk.
Výstavbu od Jahodnice do naší obce zajišťovalo již místní obecní zastupitelstvo. Rozhodnutí o umístění stavby získali v roce 1992. Tento rok byl velmi suchý, na Bišovku musela být přistavována cisterna s pitnou vodou, ale pro nedostatek peněz nemohly být práce zahájeny. Stavební povolení na I. etapu, tj. od Jahodnice k MŠ a Na kopec, dostala obec 11.4.1994 a ihned se začalo s budováním. Výkopové práce prováděl většinou Českomoravský průmysl kamene a konkrétně sám starosta, Jan Štursa, obsluhoval těžkou mechanizaci. Pomoc při výkopech a pokládce zajišťovali důchodci a t.č.nezaměstnaní občané z obce pod vedením pana Livory. Hlavní část výstavby prováděla firma Ingstav Hradec Králové, později přejmenovaná na Envicon. Stavba byla ukončena 5.12.1994 a zkolaudována 9.1.1995. Náklady na stavbu činily 1 485 220 Kč, od okresního úřadu jsme obdrželi, při přerozdělování disponibilních zdrojů v letech 1993 a 94, celkem dotace 1 000 000 Kč.

V říjnu 1996 jsme tuto část vodovodu předali do majetku VAK Chrudim a od nich jsme obdrželi akcie firmy. Bylo vybudováno 2 285 m vodovodního řádu. II. etapa výstavby vodovodu, konkrétně hlavních řádů od MŠ k mostu a do Bítovánek, probíhala v rámci akce "Vodárenská soustava východních Čech". Na 60 % celkových nákladů dostal VaK Chrudim státní dotaci, 1 274 700 Kč měla uhradit obec. Tato částka nebyla požadována ihned, ale od roku 1998 se každoročně, po dobu 10 let bude splácet 127 470 Kč. Rozvody po obci, tj. na Ostrůvek, hřbitov, hřiště a odbočky z hlavního řádu, hradila obec za pomoci dotace okresního úřadu. Náklad na rozvody byl 1 033 899 Kč, z toho dotace činila 550 000 Kč. Celou výstavbu II. etapy prováděla firma IMOS vodohospodářské stavby Zlín. Stavba byla ukončena 15.12.1995, zkolaudována 8.2.1996. Délka vodovodu byla 2 046 m, v Bítovánkách 1 219 m.

K 31.5.2000 nemá povolenou domovní přípojku 30 rodinných domů, z toho 2 v Bítovánkách. Navíc je napojena i zahrádkářská kolonie u hřbitova. Největší zásluhu na výstavbě I. etapy měli starosta Jan Štursa, Jaroslav Livora a ing. Jaromír Pražan. O druhou etapu se zasloužili - starosta Ing. Karel Krbálek, Ing. Viktor Jonáš. Finanční a majetkové vztahy po celou dobu vyřizovala Ing. Jonášová. V roce 1994 jsme platili za m3 vody 7,43 Kč, r. 1996 to bylo 9,96 Kč, r. 1999 již 19,20 Kč.

Telefon

Do roku 1995 bylo v obci 15 účastnických stanic a telefonní budka, v Bítovánkách 2 stanice. Telefony u p. Novákové, čp. 91 a p. Mutrové, Bítovánky, fungovaly jako veřejné telefonní stanice.
Během roku 1995 byla provedena telefonizace obce i Bítovánek. Investorem byla firma SPT Telecom. K realizace díla byla vybrána firma Jema Lačnov, okr. Svitavy. Provedení je kabelové, pouze k čp. 7, 8 a 10 je vrchní vedení z důvodů nedostatku místa. Ústředna je digitální.
Většina prací se prováděla ručně. U OÚ byly přistaveny 2, později dokonce 3 maringotky, které byly napojeny na elektřinu z OÚ. Dělnicí byli většinou Rómové. V květnu 1999 bylo připojeno 112 účastnických stanic, 2 VTS a telefonní budka byly zachovány a jsou započteny v celkovém množství. Vzhledem k rozvoji sítě mobilních telefonů se počet pevných stanic již příliš měnit nebude.

Plynofikace

První jednání ohledně plynofikace začala na jaře 1995. Z iniciativy naší obce se sešli zástupci obcí Lukavice, Zaječice, Žumberk, Bítovany a Svídnice, aby se dohodli na společném postupu. AGS Projekt Hradec Králové vypracoval generel, podle něhož měly vysokotlakou regulační stanici mezi obcemi Bítovany a Lukavice vybudovat Východočeské plynárny na své náklady, což se i stalo. Projektovou dokumentaci na vlastní plynofikaci vypracoval GPS Pardubice. Zaměřování podzemních sítí prováděl GES PARSEC Pardubice. 27.3.1998 jsme obdrželi stavební povolení. Výběrové řízení na realizaci stavby vyhrál Plynostav Pardubice - Svítkov. S vlastní výstavbou se začalo 5.5.1998 a 6.10.1998 jsme hotové dílo přebírali do svého majetku a současně jsme ho předali do správy a provozování Východočeským plynárnám. 13.10.1998 byl do potrubí vpuštěn plyn a mohlo se začít topit. Městský úřad Chrast nám povolil tříměsíční zkušební provoz, kolaudace proběhla tedy až 16.2.1999. Navíc byly vybudovány dvě přípojky , které si hradili a zajišťovali sami uživatelé. Jednalo se o dvůr, čp. 62, jehož majitelem je pan František Pilný a dále zahradní domky za p. Čechlovským, které se napojovaly na plynovod Na kopci.

Vybudováno bylo 6 206 m hlavního řádu a 154 přípojek o délce 1 046 m. Celková hodnota díla byla 4 894 983 Kč.

Výstavba proběhla rychle, ale ještě rychleji proběhlo jednání o financování stavby. Na podzim roku 1997 jsme podepsali smlouvu o úvěru s a.s. Rodinné Reality, ale do března 1998 se jejich podmínky natolik změnily, že jsme od smlouvy odstoupili a museli jsme začít hledat znovu. Pomoc nám nabídl zástupce AR stavební spořitelny ing. Soukup. St. spořitelna by nám poskytla úvěr na stavbu plynových přípojek. Financování hlavního řádu bychom zajistili výběrem určité částky od lidí. Od všech zájemců o připojení by se vybíralo 7 500 Kč, od podnikatelů 13 000 Kč a od právnických osob 40 000 Kč. Pokud bude mít občan trvalé bydliště v obci po celou dobu splácení úvěru, budou mu po zaplacení úvěru vráceny 4 000 Kč. Jestliže zde hlášen nebude, nebude se mu vracet nic. Všechny tyto podmínky byly projednány na veřejné schůzi zastupitelstva a občané na ně přistoupili. V březnu 1998 jsme podepsali smlouvy s AR st.spořitelnou, která krátce nato přešla pod kapitálově silnější Raiffeisen stavební spořitelnu, aniž by se změnily podmínky dané klientům. V rekordně krátkém čase byly sepsány smlouvy, naspořen stanovený obnos, sepsány žádosti o překlenovací úvěr a již v srpnu 1998 platila Raiffeisen st. spořitelna 1. faktury za plynofikaci. Spořitelna poskytla celkem úvěr ve výši 2 520 000 Kč s 10 % úrokem, od r. 2000 se postupně přechází na 6 % úrok. Největší dík za vyřízení a zdárné dovedení akce do konce patří regionálnímu řediteli z Hradce Králové, Dr. Karlu Šebrlemu.

Již v březnu 1998 jsme požádali Státní fond životního prostředí o dotaci na ozdravění ovzduší. Dotaci fond prověřil a ministrem životního prostředí byla schválena v červnu téhož roku. Obdrželi jsme 1 527 000 Kč, na účet nám však peníze přišly až v listopadu 1998. Jednou z podmínek fondu bylo do roka plynofikovat 90 % vesnice. Po splnění této podmínky bychom dostali ještě 170 000 Kč. Bohužel, i přes nabízenou možnost vypůjčit si na zavedení plynu do RD od obce z Fondu rozvoje bydlení, si plyn zavedlo do domácnosti jen 102 uživatelů, což je 66 %. Ale i tak je patrné, jak se ovzduší pročistilo.

Na plynofikaci obce a získání dotace mají největší zásluhu starosta Ing. Karel Krbálek a předseda stavební komise Ing. Viktor Jonáš, finanční záležitosti zajišťovala Ing. Eva Jonášová.

Regulace řeky Holetínky

Řeka Holetínka, při pohledu na rozložení obydlí v Bítovanech, je jakousi páteří obce. V minulosti, když ještě neexistovaly v obci mosty, rozvodněná řeka představovala překážku v cestě i ohrožení obyvatel sídlících v její blízkosti. Po prudkých deštích, jarním tání, nebo ledových zátarasech následovalo vylití řeky z břehů. Naši předkové vedeni snahou jednak omezit škody, které jim řeka napáchala, jednak využít řeky jako svého pomocníka uměle zasahovali do trasy jejího toku. Rybník Farář ani rybník u dolního "Zelenova" mlýna by nemohl vzniknout bez zásahu do jejího toku.

Zřejmě prvním regulovaným úsekem toku řeky na území obce je místo, které dnes známe pod pomístním jménem "Střelnice" nebo "Výmol". Na mapě Stabilního katastru z roku 1839 je zakreslen stav před regulací řeky. Řeka v těchto místech vytváří meandr, vybočuje po směru toku nejprve doprava, pak se prudce stáčí doleva do prostoru dnešní střelnice. V těchto místech bylo první fotbalové hřiště a údajně i těžena hlína pro výrobu hliněných nádob na kyselinu sírovou pro chemickou továrnu v Lukavici. Regulovaný úsek končí několik metrů pod brodem ještě i dnes využívaným. Práci našim předkům usnadnily povodně. Při povodni 18. 5. 1873 si řeka vytvořila nové koryto a netekla již „Výmolem". Při další povodni byl stržen jez. Důvodem, proč v těchto místech byla provedena regulace řeky, bylo obnovení napájení blízkého rybníka Farář.

Není mnoho obcí na toku řeky Holetínky, které se mohou pochlubit skutečností, že celý tok řeky v intravilánu jejich obce je regulován. Přípravy na regulaci řeky v obci Bítovany začaly v březnu 1929 vypsáním veřejné soutěže na stavbu v délce 1060 m, s lhůtou dokončení do konce roku 1932.

Projekt na regulaci řeky vypracovala technická kancelář ing. Rudofa Orlta z Prahy. Projekt byl předložen k vodoprávnímu řízení 12. prosince 1929. Začátek regulace (posuzováno proti proudu řeky) byl projektem stanoven do místa, kde řeka opouští poslední obydlí v Bítovanech. Do místa, které zřejmě právě až od regulace nese název podle díla, které zde bylo vybudováno "U Splávku". Konec regulace v délce 1064 m byl stanoven u tehdejšího Psotova mlýna. Projekt zahrnoval směrovou a výškovou úpravu koryta řeky, vybudování lávky, úpravu jezu pro dolní mlýn, stavbu železobetonového mostu u Psotova mlýna a zaústění mlýnských odpadů. Profil koryta byl projektován na průtočné množství 29 m3/sec, převýšení od nejnižšího místa regulace "U Splávku" na jezu "U Splavu" předpokládal 9,20 m.

Geodetická měření provedla firma Ing.Karel Krix z Litomyšle. Vytyčovací práce započaly 20.6.1932. Mezníkování bylo provedeno 3.12.1932. Regulace se nevyhnula záboru luk rodin Kopečnů, Dalecků, Novotnů, Schmoranzů, Zelenu a Psotu.

Na stavbě pracovali i místní občané. Ve stavebním deníku jsou uvedena jména jako např. Dalecký,Boháč, Uličný, Psota, Dostálek, Machač, Pelikán a mnoho dalších, ještě dnes existujících, jmen v obci. Práci na regulaci ztěžovala velká jarní voda v březnu a dubnu 1933, po které musely být některé již hotové úseky znovu vystavěny. Na stavbě pracovalo až 80 dělníků a řemesníků. Vyhláškou obce ze dne 27.10.1933 byly stanovena kolaudace na úterý 7.11.1933. Skutečný termín kolaudace byl 25.3.1934.

Původní smlouva se stavební firmou Krix z Litomyšle počítala se započetím práce 20. června 1932 s dokončením do konce roku 1932 za cenu 302.670,40 korun čsl. Smlouvu podepsalo zastupitelstvo v čele se starostou Aloisem Psotou.

Obec prostředky na celou stavbu neměla. Na stavbu přispčl stát z fondu pro hospodářské meliorace částkou 120.000,- korun čsl. Po konečném vyúčtování stavby ke dni 29.3. 1934 dosáhla částka zaplacená za regulaci řeky 450.286,- korun čsl. Po velkých vodách v roce 1937 a 1938 byly břehy regulovaného řečiště značně poškozeny a bylo nutné přikročit k jejich opravě. Projekt na opravu vypracovala v listopadu 1939 stavební firma z Pardubic. Rozvržení prací se předpokládalo až do roku 1947. Obecní zastupitelstvo projekt 24.11.1940 schválilo.