Obec Bítovany
oficiální stránky obce
Obec Bítovany
Obec Bítovany
Obec Bítovany

Fulltextové vyhledávání

Drobečková navigace

Úvod > O obci > Almanach do roku 2000 > Životopis naší krajiny

Životopis naší krajiny

Současnou podobu místního terénu a okolí Bítovan ztvárnili tři činitelé. Pravěké geologické děje, erosivní činnost a denudační zásahy vody a konečně vývoj rostlinného krytu spojený s rozšířením rostlinných i živočišných druhů.

Naši krajinu „na pomezí" roviny a severovýchodní výspy Železných hor tvoří dva rozdílné geologické útvary, které se stýkají a možno říci - i prostupují na území naší obce. Jižní, geologicky starší blok, představuje tzv. žulový Nasavrcký masív, který přechází severním směrem v nám známou žumbereckou pahorkatinu.

Vznik tohoto útvaru sahá do období po době devonské (asi před 400 mil. let), kdy tehdejšími silurskými vrstvami divoce vyvřely masy lávy, rozmetaly staré usazeniny a v podstatě vytvořily naše dnešní jižní panorama. Hory však byly mnohem vyšší. Tomuto vývoji odpovídá svažitý terén od Žumberka k Bítovanům a též rozložení nerostných materiálů a půd, po kterých chodíme. Z původního masívu, který podlehl svrchu rozsáhlé erozi a který dnes pokrývá většinou lesní vegetace, se už jen místy dochovalo dosažitelné žulové jádro. Nejbližším takovým obnaženým ložiskem je žulové pásmo od Žumberku k Práčovu. Na Žumberku se dosud dobývá poněkud mladší hrubozrnná červená žula pro stavební účely. Rychlejší prochládání vnějších vrstev magmatu ovlivnilo jemnější krystalizaci nerostných složek horniny a tudíž povahu okrajových hornin. Také nasavrcké žuly přecházejí vnějším směrem v typické porfyry, diority a břidlice, které obsahují často dostupné rudné žíly (Včelákov, Lukavice). Nejinak je tomu i v okolí Žumberku. Ve zmíněné Lukavici se ještě v historicky nedávné době dobývala tzv. „talková břidlice" s obsahem železné rudy (pyritu). Těžba rudy, vytlačily modernější techniky dobývání, se úzce dotýká i historie Bítovan, někdejšího sídliště horníků.

Červenavé i růžové porfyry, porfyrit (porfyr bez křemene) a břidlice sestupují až k Bítovanům, kde se zarývají hluboko pod měkké písčité a jílovité vrstvy, zde se jen jako osamělý ostrůvek vynořuje porfyritový kopec Homole. Lokalita „Na Kopci" obsahuje mnoho tohoto hnědočerveného kamene, který je však neoblíben. Přechází totiž často v krevel (hematit), která   se až nápadně „zviditelňuje" zde i v blízkém okruhu červenými usazeninami či přímo červenou barvou pitné vody.

Severní, resp. severovýchodní krajinný „blok", představuje geologicky mnohem mladší „křídový tvar", pojmenovaný podle doby vzniku - na konci druhohor, přibližně před 135 miliony lety. Tato rozsáhlá rovina je tvořena různě zpevněnými vrstvami mořských usazenin křídového moře, které zabíralo v době „kříd" většinu české kotliny. U nás sahalo po Vrb. Kostelec, Smrček, Žumberk, Lukavici, Podhůru a dále k severozápadu.

Na mírně svažitém terénu bylo moře mělké a tvořilo tzv. šelf (pobřežní pásmo), kde v dostatku slunečního světla a teplejší vody divoce bujela pravěká vegetace a dařilo se tu i druhohorním rybám a měkkýšům. Tento dávný život prokazují četné paleontologické nálezy od Bítovan a Skutíčka, zejména však u Bítovánek. V těchto místech se našla semena sosen a sekvojí, místy i zkamenělé zbytky větviček starých jehličnanů, kuriózním nálezem však byly tenké, lesklé vrstvičky uhlí mezi vrstvami pískovce a lupku, od dobývání uhlí se však brzy upustilo, protože jeho „zásoby" se ukázaly jako nerentabilní.

Nejvýznamnějším geologickým dějem tohoto období však bylo dlouhodobé ukládání různých sedimentů na dno moře. Vody, které se hrnuly směrem od Nasavrk a Žumberku do moře, zanášely hlavně jeho šelfovou část nerostnými částicemi a to v pořadí podle hmotnosti, a tak to byly zprvu štěrky, písky a jíly a konečně směrem k Zaječicům jemné vrstvy hlubokomořské, s nimiž se mísily křemičité a vápeníte skořápky mikroskopických korýšů a měkkýšů i dalších živočichů. Zpevněné souvrství pak po ústupu moří utvořilo typický vápenitý a jílovitý půdní profil na podloží plném pískovců, břidlic a slínovců, slepenců, lupků, opuk i vápenců - podle toho, jak klesalo či stoupalo mořské dno. Rozložení usazených hornin odpovídá tudíž i skloněnému terénu v místním regionu.

Mocné vrstvy pískovce na úpatí žumberecké vrchoviny odhaluje zejména názorně hluboko zaryté údolí Holetínky. Pískovce vyčnívají na povrch hlavně nad rybníkem Farář, místy v Dolích, ale i V Syslích a zcela nečekaně i v samé obci, např. na dvoře u Filů, pode dvorem aj. Glaukonitické pískovcové nánosy, na nichž se daří borovým lesům, se táhnou mírně do kopce až ke Smrčku a také zde se ukazují na mnoha místech jako vyčnívající skalky a omleté kulaté balvany v místech, kudy se kdysi řítila voda. Pod povrchem terénu k Zaječicím leží glaukonitické sliny, k Orli pak četné modrošedé, na suchu rezavějící opuky. Žluté i bělošedé opuky a břidlice lze vyorat směrem ke Kunčímu a kolem železniční trati, lupky pak kolem Bítovánek. Toto rozložení kopírují i půdy, v jejichž profilu se jižním směrem prosazuje více písčitý a kamenitý ráz, severním pak převládají složky jílovité (půdy hlinito-písčité, jílovito-hlinité).

Je zajímavé, že v těchto horninách se porůznu zachovaly zkameněliny mořských živočichů. Někdejší žáci bývalé malotřídky v Bítovanech si možná pamatují, že značnou část sbírek v kabinetu základní školy zastupovaly tyto nálezy - většinou poškozené, vyorané v polích kolem Bítovan. Ještě v 60. letech nosily děti z malého opukového lomu za Remízem žluté opuky i břidlice s otisky lastur a ulit druhohorních mlžů.

V katastru obce se v současnosti nikde nevyužívá stávajících nerostných surovin k těžbě. V minulosti se však v bývalé cihelně těžila jílovitá hlína k výrobě cihel a místy lámal kámen (porfyrit na Kopci) ke stavebním účelům (většinou do základů).

Živá příroda

Estetickou i zdravotní stránku našeho života podmiňuje živá příroda, tj. vysoká zeleň stromů a keřů, ale i byliny, travní porosty a užitkové rostliny. K nim patří i pohyblivý svět živočichů, k nimž patříme i my sami. Navzdory všeobecné devastaci přírodního prostředí zemědělskou velkovýrobou a průmyslem má naše obec stále ještě zachován svůj zelený rámec a udržuje si až na výjimky svůj genofond (stálý sortiment rostlinných a živočišných druhů). Živá příroda je bez nadsázky nejcennějším vlastnictvím obce a hlavní devízou Bítovan. Můžeme jí být vděčni za kvalitní vzduch, životodárný kyslík, pachy, vůně i materiální užitek.

Bylo by velmi obtížné do detailu vyjmenovávat vše živé, co nás na každém kroku obklopuje, nicméně je možné alespoň charakterizovat významné okruhy obce a jejího blízkého okolí, sběrem typických druhů rostlin a živočichů a upozornit na ty z nich, které jsou již vzácné a chráněné. Přidržme se tohoto schématu: Životní prostředí naší obce lze rozdělit zhruba do tří „biotopů", tj. společenství rostlin a živočichů životně vázaných na určitý typ prostředí (např. území lesa, rybníky, řeky, močály, pole, kopce aj.). Dosti často jde o biotopy smíšené, jak tomu je např. v lesním porostu od Bítovánek ke Smrčku, kde se lesní prostředí prolíná s lesními rybníky s mokřady. Zcela jiný život probíhá v polích a na návrších kolem naší obce a úplně jinak vyhlíží život kolem řeky Holetínky a našeho rybníka Faráře. Co tu tedy žije a roste?

Smíšený biotop - lesní porosty od Bítovánek ke Smrčku a k Žumberku

Je to naše největší zalesněné území rozkládající se východně a leverovýchodně od naší obce. Tyto naše „zelené plíce" osídluje hlavně borovice lesní, bor. černá, místy i hedvábná vejmutovka, dále smrk ztepilý, modřín evropský a všudypřítomná bříza bradavičnatá. V menším rozsahu (nad Popluží) le uplatňují dubiny (d. letní i zimní), tu a tam buky, vzácněji javor mléčný Při lesních vodách rostou olše lepkavá a topol černý, topol bílý, topol osika, množství jasanů (j. ztepilý) a řada dalších dřevin. Na okrajích lesa (zejm. y Bítovánek) se potkáme střešní ptačí, vzácněji sjavory, jeřábem obecným, apod.

Z keřů a nižších keříků najdeme v lese bez hroznatý, při okrajích bez černý, ve vlhčích polohách více druhů vrby (např. vrbu bílou, v. křehkou, v. ušatou, vzácněji i v. jívu).

Tyto keře vzácněji doplňují ptačí zob obecný, krušina olšová, hloh obecný, linka obecná, líska obecná, ostružiník křovitý, ostružiník maliník a mnohé další, nupř. zimolez černý, svída krvavá aj. Ve stráni po pravé straně Smrčského potoka (Bítovánky) se rozkládá rozsáhlé teritorium brusnice vorůvky, vyhledávané místními občany i zájemci z okolí, v poslední době se rozšiřují i porosty brus. brusinky. Místy najdeme fialové porosty vřesu obecného. Tu a tam (sporadicky) se setkáme s jalovcem obecným, (ke Stud. Vodě aj.)

Tyto nejbližší naše lesy jsou hlavně v létě, ale někdy i dlouho na podzim doménou houbařů, kteří se zdaleka široka sjíždějí a oceňují poměrně bohatý výběr druhů jedlých hub. Odvážejí si v košících hlavně „podborováky" (hř. borový), kozáky a někdy bedly, zkušenější i méně známé jedlé druhy. Jaká |e tu situace?

Je smutná pravda, že hřib smrkový, křemenáč březový a liška obecná (dříve běžné) jsou už i u nás velkou vzácností, hojný však je stále hřib borový, hřib žlutomasý „babka", hřib strakoš, více druhů klouzků (zejm. kl. zrnitý a kl. modřínový) kozák březový, více druhů pýchavky, hojně se vyskytující bedla červenající, různé druhy žampionů, pestřec obecný, hřib strakoš a další.
K vzácnějším nálezům patří i jarní vřeckaté houby - smrže, na podzim kotrč kadeřavý (výhradně při borovicích) a směrem k Žumberku velmi vzácně v létě i stroček trubkovitý. Bohužel, mnoho houbařů si poplete jedlý hřib za hřib žlučník, který se u nás nebývalé rozšířil. Velmi dobří houbaři naproti tomu nacházejí v tomto lese celý soubor jedlých holubinek, zejména pak h. namodralou, h. révovou, h. zlatou, h. mandlovou, h. nazelenalou, h. zelenou a další. Při Smrčském potoku najdeme při troše štěstí i ryzce: r. pravý, r. borový, r. polokrvomléčný, vzácně syrovinku. Z muchomůrek se poměrně málo nacház m. růžovka (zvaná též masák), z pařezových hub se některým rokem velmi četně vyskytuje václavka obecná. Též lze na podzim najít trsy opeňky měnlivé a nejedlé žlutotřepenitky svazčité. Z málo známých hub se někdy ukáže v borovinách   hadovka smrdutá a na vyhnojené půdě hnojník obecný (u Bítovánek). Zjedovatých hub se velmi   četně vyskytují muchomůrka hlízovitá, pavučinec plyšový a muchomůrka porfyrová.

Lesní půdu místy oživují zelené mechy a nižší cévnaté rostliny. Zejména nápadně působí bochníčky bělomechu sivého a sytě zelené porosty rokytníku skvělého. Na suchých místech pak nejčastěji roste ploník obecný. Z přesliček obývá náš les obvyklá přeslička lesní, kapradiny nejčastěji zastupuje kapraď samec a osladič obecný.

Kvetoucích lesních rostlin je u nás mnoho. Tak např. hned zjara v Hrobce u Bítovánek najdeme celé porosty podléšky - jaterníku, sněženek, podsněžníků, bledulí jarních i sasanky hájní. V lokalitě kolem Bítovánek se vyskytuje hojně plicník lékařský, rdesno hadí kořen, vzácně pak kokořík vonný, upolín evropský a vstavač májový. V Hrobce najdeme léčivky: kakost smrdutý a vlaštovičník větší. V lesním porostu běžně rostou kuklík městský, prvosenka jarní, orsej jarní, orlíček planný, česnáček lékařský, mochna nátržník, třezalka tečkovaná, smolnička obecná, škarda dvouletá, netýkavka malokvětá (při potoku), starček hajní, mléčka zední, zvonek kopřivolistý a další, např. pstroček dvoulistý, violka vonná aj.

Ve vyšších (odkrytých) polohách se hojně vyskytuje fialová vrbka úzkolistá. Zjedovatých bylin zde místy narazíme na vraní oko čtyřlisté a vzácně na rulík zlomocný. Z trav možno jmenovat ostřici lesní, třeslici prostřední, třtinu rákosovou, srhu říznačku, lipnici hajní, smilku tuhou a další.

Našimi nejvýznamnějšími lesními živočichy jsou hlavně mravenec lesní (chráněná mraveniště k Žumberku), chráněný čmelák lesní, střevlík kožitý, bělopásek topolový, botulec dubový a b. červený, dále chránění studenokrevní živočichové: skokan hnědý, sk. zelený, ropucha obecná, ještěrka obecná, slepýš křehký, užovka obojková (rybníky), zmije obecná (vzácná), mlok skvrnitý (Bítovánky), čolek obecný. Z teplokrevných (savců) netopýr rezavý.

Z plžů se sezónně četně vyskytují: plzák hnědý, plzák lesní, hlemýžď zahradní, pásovka keřová, páskovka hajní. Hmyz mimo jmenované druhy zastupuje brouk kozlíček dazule, chrobák velký, drabčík zdobený, krajník pižmový, střevlík měděný, stř. zlatitý, stř. fialový. Motýli: strakáč březový, perleťovec stříbropásek, martináček habrový (rozšířený ), marináček bukový, stužkonoska dobová, stužkonoska modrá.

Z ptáků lze vyjmenovat dravce káně lesní (hnízdí v lese), jestřáb obecný, krahujec obecný, puštík obecný. Ostatní lesní ptáci: datel černý, strakapoud velký, holub hřivnáč, střízlík obecný, králíček obecný, červenka obecná, sojka obecná, brávník obecný, hýl obecný, sýkory: koňadra, babka, uhelníček, linduška lesní.

Na lesních rybnících hnízdí labuť velká, polák velký, polák chocholačka, kachna divoká, chřástal vodní, slípka zelenonohá a lyska černá.

Z větších lesních savců obývají les srnec obecný, zajíc polní, plch lesní, tnyšice lesní, hryzec vodní, ondatra pižmová, ježek obecný, veverka obecná, pnise divoké (východně od Bítovánek), kuna lesní a liška obecná.

Návrší a kopce, též pole kolem Bítovan, křovitý terén

Do tohoto „náhorního" biotopu patří především kopec „Homol" a návrší „Remíz" spolu s přilehlými křovinatými svahy. Suchý a kamenitý terén ni zvolila jiná „společnost".

Část severního svahu „Homole" pokrývá poněkud cize působící hájek trnovníku akátu, na temeni „Kopce" pak roste chaoticky skupina zplanělých třešní a slív s několika duby, dále třešeň ptačí a místy skupinky břízy bradavičnaté. Až do roku 1999 byl „Kopec" pokryt mimo to hájky hlohu obecného, které byly vzhledem ke spále ružovitých (zákeřná choroba ovocných stromů) vykáceny.

Celou plochu „Kopce" nyní využívají křovinaté porosty trnky obecné, bezu Černého, růže šípkové a dnes již téměř všude ostružiníku křovitého (několik poddruhů), z jihu pak v menší míře se rozrůstají kromě šípků též svída krvavá, ptačí zob černý, zimolez a další. U zemědělských budov rostou též obě pohlaví vrby jívy.

Také zde, na vyprahlém „Kopci", je možné najít za deštivých dnů houby, na jaře špičky česneková špička trávní, v květnu čirůvky bylinky. Severovýchodní část Kopce, kde více hospodaří zem. družstvo, pokrývá nesourodá směs polních plevelů a tzv. rumištní rostlin. Dobře tu prospívají lebedy a merlíky i mléče růz. druhů, locika kompasová, lopuch pavučinatý, oba druhy kopřivy, svízel přítula, sv. ostrý, sv. jarní a další. K západu a jihozápadu najdeme v suchém travním porostu léčivky - třezalku tečkovanou i skvrnitou, mochnu nátržník, m. stříbrnou, řebříček lékařský, svízel syřišťový, nápadně růžovou jehlici trnitou, kakost smrdutý, v akátovém hájku hojně vlaštovičník větší. Z rumištních rostlin se zde vzácně vyskytují pryšec chvojka, knotovka bílá, hluchavka nachová, blín černý, kopretina vratič, pelyněk Černobýl, kuklík městský, divizna knotová a div. sápovitá. Na mnoha sušších místech kopce roste pěkný hvozdík kartouzek, bika ladní, v okolí kopce při cestách velké množství čekanky obecné a bleděmodrého kakostu lučního.

Z živočišné říše se tu vyhřívá velmi četně slepýš křehký, ještěrka obecná z teplokrevných živočichů se hojně vyskytují ježek obecný, bažant obecný a zajíc polní. Z chráněných druhů hmyzu je třeba zdůraznit širší výskyt mravence trávního, čmeláka skalního a zejména otakárka fenyklového, který se, ač chráněný a vzácný, zde rozšířil.

Kopec bohatý porostem keřů je domovem mnoha druhů ptáků, jejichž výskyt je třeba rozšířit i na lokalitu Remíz a křovité svahy a terasy v okolí. Z nich jsou nejrozšířenější vrabec polní a vrabec domácí, pěnkava obecná, zvonek zelený, sýkora koňadra, sýkora modřinka, rehek domácí. Velmi vymizeli strnadi a zmenšily se počty vlaštovek - jiřiček. Zvýšily se stavy straky obecné a hrdličky zahradní. Na jaře se pravidelně objevuje kukačka obecná a s výskytem třešní dochází k invazi špačků. V zimě přilétají pravidelně havrani i vrány.

K popisu druhů hmyzu, který obývá tento biotop (včetně břehů a strání), patří též brouci hrobařík obecný (Remíz), hrobařík černý, běžné druhy střevlíků, z motýlů pak běžné druhy baboček, vřetenušek a okáčů. Dále tu žijí perleťovec malý, vzácný perleťovec kopřivový, bělásek hrachorový, bělásek řeřichový. Z nočních motýlů zde poletují: stužkonoska olšová, stužkonoska švestková (vzácná), lyšaj páví oko, bourovec švestkový, na Remízi pak lyšaj šeříkový, ostruháček dubový a vzácnější bekyně velkohlavá.

Kromě vyjmenovaných (nejčetnějších) druhů ptáků je třeba uvést ještě tyto: vlaštovka obecná (ubývá), skřivan polní, čejka chocholatá, koroptev polní (vzácná), hrdlička divoká, vrána obecná šedá, kavka obecná, drozd kvíčala, strakapoud velký, žluna obecná, mlynařík dlouhoocasý, zvonohlík zahradní, stehlík obecný, strnad obecný (ubývá), konopka obecná, rehek zahradní, sýkora babka, ťuhýk obecný i ťuhýk šedý, dlask obecný, lejsek šedý, pěnice pokřovní, pěnice černohlavá. Vzácně na tahu či přeletu se objevují ořešník obecný, v zimě čečetka zimní a brkoslav severní, na jaře dudek chocholatý. Z dravců se zde vyskytují káně lesní (remíz), káně rousná, poštolka obecná, sýček obecný a kalous ušatý.

Kromě vyjmenovaných savců žije zejména v polních lokalitách a kravinách srnec obecný, sysel obecný a vzácně též křeček obecný, hojně pak hraboš polní a lasička obecná. Často se vyskytují kuna skalní, tchoř obecný a místy liška obecná. V noci zde poletují netopýři (zejm. netopýr ušatý).

Dosti ojedinělou přírodní lokalitou je návrší „Remíz", vyvýšené jihozápadně. Pokrývá je porost starých dubů, habrů a buků (dub zimní, habr obecný, buk lesní). I v tomto malém lesíku rostou houby. Vzácně se tu vyskytují při kořenech dubů pstřeň dubový a při zemi úzký kyj jazýčkový. V létě tu běžně roste hřib žlutomasý - „babka", hřib dutonohý, bedly červenající, někdy i holubinky (např. h. révová, h. jahodová) a též pečárky. Z nich se objeví občas i velmi vzácná zvonovitá pečárka vzácná. Na jaře se pak na svazích kolem Remíze někdy ukáže i smrž jedlý, v květnu pak pravidelně mezi trnkami hloučky čirůvky májovky.

Křovitý podrost trnek a hlohů obklopuje nejen Remíz, ale rozšiřuje se k jihu a k jihovýchodu na svahy k Bišovce a na několika místech na svažitém terénu směrem k Lukavici. Zde vytváří spolu s šípky a ostružiníkem křovitým, bezem černým, svídou krvavou a dalšími keři ideální úkryt pro polní zvěř. Místy tu roste i javor babyka.

Výčet živočišných druhů odpovídá popsaným poměrům na kopci Homole. Zvláště hustě porostlý těmito keři je prostor po bývalé drůbežárně, kde z neproniknutelné houště vyrážejí skupiny jasanů, třešně ptačí, plané hrušně a ořešáky. Zvláštností této stráně je hojný výskyt hlemýždě zahradního, více druhů páskovek (pásk. křovitá) a plzáka lesního.

Výskyt trav a bylin zde doplňuje porost a ostrůvky vyšší zeleně na zmíněných svazích k Lukavici, porůstající cesty a terasy mezi poli. Mezi ostružinami (více poddruhů) a šípky zde rostou skupiny bříz, jabloň lesní (planá), topol osika, svída krvavá, krušina olšová, bez černý, kalina obecná, jeřáb obecný a další, zejména hloh obecný, jasan ztepilý.

Řeka Holetínka, rybník Farář a střed obce

Bohatou „galerii" rostlinných i živočišných druhů má rovněž vlastní úval a údolí řeky Holetínky a přilehlý rybník Farář. Při toku řeky vegetují v naprosté převaze především olše lepkavá, místy olše šedá, urostlé topoly (t. bílý, černý), drobnější topol osika, vrby (v. bílá, v. křehká, v. košíkářská), v některých úsecích poříčí se zabydlely běžné lesní stromy (nad ryb. Farář) zejména modřín evropský, borovice černá, z listnáčů pak bříza bradavičnatá a dub letní. Z běžných keřů osidlují poříčí od Zaječic k Bítovanům a nad obcí směrem k chatám křovité vrby, líska obecná, bez černý, svída krvavá, krušina olšová, porosty ostružiníku křovitého, slivoň trnka, vzácněji brslen evropský a pámelník bílý. Na několika místech se v korunách keřů uchytil chmel otáčivý.

Korytem řeky doprovází průtok vody různé druhy ostřice, růžově a bíle kvetoucí rdesna (r. blešík, r. peprník), v celé délce toku pak nenápadná vrbovka málokvětá (léčivka), vrbovka huňatá, v zátokách blatouch bahenní, místy porosty kakostu bahenního, pcháč potoční, pomněnka malokvětá, máta vodní, konopice pýřitá, kyprej vrbice, ve stínu stromů vrbina obecná a další. Na březích roste v rozsáhlých porostech kopřiva dvoudomá, lopuch plstnatý, šťovík kadeřavý, dvojzubec nící, šťavel tuhý, toten lékařský, pryskyřník prudký, orsej jarní a další. Na rybníku Farář ozeleňuje hladinu široce rozprostřený okřehek menší, jižní okraj pak vysoký rákos obecný, orobinec úzkolistý a sítina klubkatá. Téměř zde vymizela (v osmdesátých letech) vzácná kotvice vyplývavá, rostlinná rarita Bítovan (přírodní rezervace).

Z volně žijících druhů živočichů se v rybníce hojně vyskytuje brouk potápník, vroubený, běžné druhy střevníků, stužkonosky (st. Modrá i olšová), motýlice (oba druhy), vážka ploská, sídlo velké, lyšaj vrbkový, lyšaj topolový. Z chráněných živočichů tu žije plovatka bahenní, rosnička obecná (vzácná), čolek obecný, kuňka žlutobřichá, skokan zelený i hnědý, ropuchy - krátkonohá i obecná, užovka obojková (četná). Ve stráni žijí slepýš křehký a ještěrka obecná. V tekoucí vodě řeky žije chráněný rak kamenáč.

V pstruhovém pásmu žije nemnoho druhů ryb, zejména pstruh obecný (vysazovaný), chráněná mřenka mramorovaná a střevle potoční.

Dále je možno jmenovat druhy: plotice obecná, jelec proudník, jelec tloušť, hrouzek obecný, lín obecný, okoun říční, karas obecný, štika obecná a úhoř říční.

Z ptáků žijí na rybníce zejména labuť velká, lyska černá, polák velký, potápka malá, čejka  chocholatá a běžné druhy rákosníků. (r. obecný, r. proužkovaný).

Při řece žije vrána obecná - šedá, dlask tlustozubý, konipas bílý, čížek obecný, pěnice černohlavá, pěnice pokřovní a skorec vodní.

Na rybníku je možné též vidět kachnu divokou, slípku zelenonohou, strnada rákosního, pochopa rákosního, chřástala vodního, moudivláčka luního, při řece pak se vyskytují mimo jmenované druhy též konipas horský, budníček menší, sedmihlásek hajní a v náletech žluva hajní i ledňáček říční (vzácně).

Z teplokrevných živočichů se v obci běžně vyskytují kuna skalní, tchoř obecný, myš domácí, lasička obecná, ondatra pižmová, netopýr ušatý a další.

V lokalitě Doly (v chatové osadě) se přirozený výběr rostlinných druhů mísí s uměle pěstovanou zelení (zejména koniferami, uměle pěstovanými jehličnany, různými druhy kapradin, jalovci apod.)

V Bítovanech samých (mimo zeleň při řece) tvoří zelenou kulisu obec též většinou účelově   vysázené druhy stromů a keřů včetně druhů okrasných a ovocné stromoví. Větší estetický význam zde mají lípy (lípa srdčitá) u kostela, u hřbitova a u mostu ve středu obce a lípa velkolistá za mateřskou školou a též u pomníčku padlým. Je škoda, že v současné době vymizely z obce kaštany koňské (jírovec maďal) a zbylo jen málo urostlých jasanů. Naproti tomu je velmi dobře, že naši zelenou „výbavu"doplnila v r. 1999 nová výsadba javorů (javor mléč) u školky při řece a nově vysázený okrasný sad při splavu proti toku řeky. Pěkný doplněk této vysoké zeleně tvoří též zmíněné uměle pěstované keře a okrasné stromy před obytnými domky a v okrasných zahrádkách, např. okrasné japonské třešně před obecných úřadem, v širším využití v zahrádkách pak kaliny, šeříky, pustoryl věncový (jasmín), vajgélie, stálezené jalovce a šlechtěné konifery apod.

Rozmanitá, bohatá a stále ještě krásná je živá příroda naší obce. Snad bychom si jí měli více a častěji všímat a uvědomovat si její nezastupitelnou hodnotu. Budiž tedy naším stálým vnitřním mementem tuto přírodu si na každém kroku chránit!

Rybníky

Naše obec bývala obklopena mnoha rybníky. Byly doby, kdy se chov ryb v Čechách tak rozmohl, že čeledín, vstupující do služby si vymiňoval, že ryby dostane k jídlu jenom dvakrát v týdnu.
Kolem Bítovan byly rybníky:

  1. Bíšovský - nyní pole F.Tesaře a J.Pauluse z Lukavice,
  2. Hradba - pod remízem u silnice, kde odbočuje cesta k cihelně,
  3. Kabát - v místech křižování cesty do vsi a ke studánce, v něm koupali panské ovce před stříháním a napájeli dobytek ze dvora, kde byl vody nedostatek,
  4. rybníček ve vsi,
  5. Kabeláč (dnes Farář),
  6. Pelouch - později přeměněn na louku,
  7. Bublavý - jíl se vozil do panské cihelny jako přísada k výrobě drenážních trubek, dnes  pole u autobusové zastávky v Bítovánkách,
  8. Nad Pelouchem, po jehož hrázi jde silnice,
  9. u Bítovánek - nyní louka p. Mulra,

a další 3 rybníky nad ním a v samotném lese v Bítovánkách ještě asi 3 (z kroniky, zapsal Fr. Mazuch).

Farský rybník byl na jaře r. 1945 zkonfiskován Dr. J. Trauttmansdorffovi, bydlištěm ve Slatiňanech. V 50. letech přešel do vlastnictví Státního rybářství Litomyšl, dnes St. rybářství Hluboká n. Vltavou.

V r. 1965 byla o tomto místě zmínka, že se jedná o Státní rezervaci s výskytem kotvice plovoucí. Ještě počátkem 80. let pokrývaly její listy, nadnášené pěnovými řapíky, hladinu rybníka a při břehu se snadno nalézaly její černé kotvovité oříšky. 21.11.1990 byl rybník a přilehlé okolí vyhlášeno za chráněný přírodní výtvor, jeho rozloha činila 8,7 ha. Důvodem zřízení CHPV byI  hojný výskyt kotvice plovoucí a cenná geologická lokalita jílovitých i kvádrových pískovců na bázi kaolinizované žuly. V dnešní době se kotvice vyskytuje jen sporadicky.

V předjaří r. 1997 došlo k citlivému odbahnění rybníka. Po napuštění však voda stoupla o 1 m výše než v minulosti, což způsobilo postupné odumírání lakasových porostů a keřů, ale i vyplavení hnízd ptáků a zaplavení nor savců.

Od r. 1991 se na této lokalitě provádí odchyt a kroužkování ptáků. Zajímavostí je, že zatímco na jiných lokalitách, kde se kroužkuje, aktivity ptáků kolem poledne ustávají, na Faráři bývá živo. Bylo zde zjištěno 110 druhů obratlovců (5 druhů obojživelníků, 1 druh plaza, 86 druhů ptáků, 17 druhů savců). Ryby nebyly sledovány. 21 druhů patřilo ke zvláště chráněným. V území bylo prokázáno rozmnožování 66 druhů obratlovců. Z ohrožených, zde hnízdících ptáku to jsou: potápka malá, moták pochop, ťuhýk obecný, moudivláček lužní, z obojživelníků zde žije kuňka obecná, ropucha obecná, z plazů užovka obojková. Ze savců veverka obecná. K silně ohroženým druhům zde hnízdícím putří krahujec obecný, chřástal vodní, žluva hajní,ohrožení, nehnízdící zde, ale pravidelně sem zaletující jsou ledňáček říční a vlaštovka obecná. Ze silně ohrožených obojživelníků tam žijí skokan zelený a rosnička zelená.

Při celkovém odbahnění rybníka, tak jak bylo naplánováno rybníkářstvím Litomyšl a jeho intenzívním rybničním využívání, by v důsledku radikálních změn většina živočichů vymizela. Vysazením býložravých ryb bude ohrožen rákos a orobinec.

V rámci okresu Chrudim se jedná o velice hodnotnou lokalitu a její plná ochrana je nanejvýš nutná.

Od r. 1998 vzniká za vsí , po levé straně silnice směrem na Bítovánky, nový rybník, a to na místě, kde se dříve rozkládal rybník Pelouch. Majitelem je ing. Miroslav Novák z Orle.