Obec Bítovany
oficiální stránky obce
Obec Bítovany
Obec Bítovany
Obec Bítovany

Fulltextové vyhledávání

Drobečková navigace

Úvod > O obci > Almanach do roku 2000 > Obecná škola

Obecná škola

Historie naší školy se odvíjí od r. 1906, kdy byla v obci postavena školní budova a ještě v témže roce zřízena dvojtřídní obecná škola.

Až do té doby zde byly školní poměry neutěšené. Bítovany byly do r. 1904 přičleněny k Žumberku. Počet dětí školou povinných přesahoval v Bítovanech po mnoho let neuvěřitelné půldruhé stovky. Mezi osadou Bítovany a Žumberkem nebyla silnice, a tak od nepaměti, den co den, šlapaly vzhůru k Žumberku velké skupiny školáků 5,5 km po kamenité cestě tam a odpoledne zpět. Cesta nebyla nijak udržovaná, a tak toto putování dětí, za každého počasí,bylo zkouškou jejich tělesné odolnosti. Příslušné škole byly rodinami žáků placeny poplatky. Ještě v zápisu ze schůze obecního zastupitelstva z 19.4.1888 stojí usnesení o zaplacení „sobotálesu" za 15 nejchudších rodin z Bítovan z obecní pokladny. Od roku 1902 usilovaly Bítovany o odtržení od Žumberka. Nejprve v naší obci chtěli zřídit celoroční expozituru a hledal se vhodný objekt pro výuku nejmladších žáků. Tato aktivita skončila nezdarem, obec Žumberk nesouhlasila s podmínkami. 5.7.1902 podává osadní zastupitelstvo c.k. Zemské školní radě žádost o zřízení vlastní obecné školy. Zastupitelstvo se zavázalo nésti veškeré náklady na zřízení a udržování školy. Vyřízení žádosti se vleklo. Situace se změnila až po osamostatnění Bítovan v listopadu 1904. 1.5.1905 začíná obecní zastupitelsvo úřadovat a hned 7.5.1905 se znovu usnáší na zřízení a vydržování vlastní školy. Dne 1.6.1906 povoluje c.k.Zemská školní rada zřízení dvojtřídní obecné školy. Pro školní budovu je vybrán vhodný pozemek. Stavba byla zadána J. Dóllerovi z Chrasti, který neprodleně zpracoval plány a rozpočet. Obojí schválila c.k. Okresní školní rada 21.3.1906. Stavební náklad včetně hospodářské budovy a oplocení pozemku činil 35 694 K.Pro nedostatek prostředků si obec vypůjčila na 4 % úrok od Zemské banky, které se zavázala splatit do 40 let. Vlastní výstavba školní budovy proběhla pro nás dnes neuvěřitelným tempem. 11.9.1906 byla zkolaudována. Skutečné náklady byly proti předpokladu poněkud nižší. Pro vysokou hladinu spodní vody se neuskutečnilo plánované podsklepení budovy, náhradou byl vybudován menší sklípek v hospodářské budově. Spodní voda byla stažena do řeky několika drenážemi a zdivo důkladně izolováno. Prostavěno tedy bylo 321.651 K. Dnes je již málo známo, že při pokládání soklového zdiva byly do dutiny kamenného kvádru po pravé straně hlavního vchodu uloženy údaje o zřízení a výstavbě školy. Tyto údaje jsou vypsány formou      slavnostního prohlášení do pergamenové listiny a podepsány starostou Antonínem Machem a dalšími členy výboru obce. List spolu s dalšími dobovými dokumenty je uložen do plechové  schránky a v uvedeném místě zazděn.

Dvojtřídní obecná škola byla slavnostně otevřena 17.9.1906, za přítomnosti okresního hejtmana, týž den bylo zahájeno pravidelné vyučování. Do školy nastoupilo 151 žáků.

Na svátek sv. Václava dne 28.9.1906 se konalo slavnostní vysvěcení školy. Po školní bohoslužbě v chrámu sv. Bartoloměje a po vzývání Ducha svatého se vydal slavnostní průvod školních dětí, představenstva obce, hostů a rodičů, za vyzvánění zvonu a doprovodu hudby, vyzdobenou obcí z kostela do školy. Následovalo přivítání žákyní, svěcení nové školy, projevy hostů, hymny a od 17 hodin pak prohlídka školy.

Prvním řídícím učitelem byl ustanoven dosavadní řídící učitel ze Ctětína Vojtěch Kalas, prvním učitelem byl Jaroslav Hrubý. V. Kalaš působil na škole až do r. 1919. Za jeho ředitelování se na škole vystřídali učitelé: Josef Svoboda, František Slavík, Alois Nežádal, Jan Vaněk, Růžena Krištofová, Jan Líkař a Anna Bělovská. Náboženství vyučovali faráři Jaroslav Procházka, Václav Bartoš a další.

Škola poskytla žákům 1.-8. ročníku plné vzdělání v rozsahu školy obecné. Výuka žáků probíhala až do r. 1912 ve dvou třídách s vysokými počty žáků. Tak např. ve školním roce 1910/11 bylo v I. třídě namačkáno 58 žáků, kteří byli rozděleni do 2 oddělení a druhé oddělení do 2 skupin. Ve II. třídě se tísnilo 75 žáků rozdělených do 2 skupin. Od 1.12.1912 byla pro vysoký počet žáků povolena pobočka II. třídy a od té doby se vyučovalo ve 3 třídách školní budovy I., II.A, II.B.

Počet žáků v letech 1906 - 1917 byl setrvale vysoký, pohyboval se většinou nad 150 žáků. V obecné škole bylo hlavním předmětem náboženství, čtení, učení pamětní, mluvnice, pravopis a sloh, věcné učení. Pro vyspělejší žáky se vyučoval zeměpis, dějepis, přírodopis, pro všechny pak počty a měřictví, psaní, zpěv, tělocvik, ruční práce.

V roce 1906 byla při škole zřízena letní tělocvična, malé hřiště a po jeho obvodu vysázeny lípy. 12.4.1908 byl při příležitosti 60. výročí nástupu císaře Františka Josefa I. na trůn vysazen jehlanovitý dub, dosud stojí na zahradě MŠ.

Po odchodu V. Kalase do výslužby byl zastupujícím správcem ustanoven řídící učitel Václav Zilvar.

K 1.9.1920 nastupuje v Bítovanech místo def. řídící učitel Vilém Donát, dosavadní řídící učitel ve Ctětíně. V této funkci setrval do 1.12.1926. Po jeho odchodu na odpočinek vykonávala správu školy učitelka Božena Tesařová.

V tomto období se ve škole vystřídali učitelé V. Zilvar, Ladislav Slezák, Bohumila Vacková, Žofie  Hrušková, Božena Šnorová -Tesařová, Františka Bubáková, učitelkami pro výuku ručních prací dívčích a domácích nauk (tzv. industriální učitelky) byly Anna Běloveská, Julie Kášková, Vilma Dalecká, Milena Pátková, Marie Vítková. Náboženství čsl. vyučoval Josef Chvojka. Počet žáků se snižuje, v roce 1925/26 již jen 111 dětí. Proto byla pobočka II. třídy zrušena.

1.2.1928 nastupuje do funkce říd. učitele Karel Mazuch, který pak na zdejší škole působil do 1.9.1934, kdy odešel na odpočinek. Po něm, ve školním roce 1934/35 vykonávala funkci prozatímního správce školy učitelka Matilda Pitrová - Zárubová. Za působení K. Mazucha se na škole vystřídali učitelé Fr. Bubákova, B. Tesařová, Vladislav Vlk, Rudolf Mísař, J.Teplý, Leopold Jansa. Ruční práce učily M. Vítková, Mar. Brandisová, Adéla Fialová, M. Vecková. Náboženství vyučovali: ř.-kat. V. Bartoš a Blažena Víšková, čsl. J. Chvojka a M. Hockeová - Vlková. Za ředitelování K. Mazucha se hrálo mnoho dětských divadelních představení. Smutnými akcemi byly v době největší nezaměstnanosti tzv. ošacovací akce pro nejchudší děti, rozdělování poukázek na slevy při nákupu obuvi apod.

Od 1.7.1935 nastupuje na školu řídící učitel Jaroslav Komárek. V této funkci setrval plných 21 let, nejdéle ze všech ředitelů. Do starobního důchodu odešel 31.8.1956.

Do roku 1938, v době působení tohoto ředitele, se na škole vystřídali následující učitelé: Matilda Pitrová, Milena Šafaříková, Růžena Vacková a učitelka dívčích ruč. prací M. Vítková. Náboženství učili: ř.k. Blažena Víšková, čsl. Bohuslav Mimra, Eliška Kvizová, Josef Doležal a Josef Chvojka.

V letech 1925 - 1938 se počet žáků nadále snižoval na 74. K tomu je nutno poznamenat, že od r. 1925 chodila část žáctva „vyššího stupně" obecné školy do měšťanských škol v Chrasti a ve Slatiňanech.

Za 1. republiky se uskutečnily nemnohé opravy školní budovy, malování, nátěry a dílčí oprava střechy.

V době okupace, v letech 1938 - 1945, měla škola 2 třídy s žáky 1.-5. ročníku, které se dělily na 2 oddělení. Začátkem války školu navštěvovalo kolem 70. žáků, na konci přibližně 50.

Na škole se vystřídali následující učitelé: Matilda Pitrová, Frant. Strouhal, Milada Zemanová, Božena Cibulková, Emanuela Valíková, Miroslava Malkovská, Jaromír Kučera. Ruční práce dívčí učila M. Vítková a Emílie Hrušková. Náboženství ř.k. Blaž. Víšková a Gabriela Čermáková, později farář Josef Šikl. Nábož. čsl. J. Chvojka. Systém národních škol zahrnoval školy mateřské, obecné a měšťanské, které se od škol. roku 1941/42 jmenovaly „hlavní". Byly školou výběrovou a směly ze 4. třídy obecné přijímat jen asi 1/3 žáků. Hlavní změnou ve vyučování se stalo postupné zavedení výuky němčiny (od II. pololetí šk. r. 1941/42), v 1.-2. ročníku 4 hodiny týdně, ve 3.-5.ročníku 7 hodin týdně, později až 7 a 8 hod týdně. Prakticky z učební látky vymizela výuka dějin českého národa a děti byly vedeny k tzv. loajalitě vůči silnějšímu národu německému. V době protektorátu se zavedlo střídání letního a zimního času, sběr léčivých bylin, kostí a jiných sběrných surovin. Pro šetření papírem se začaly v prvních ročnících obecné školy používat břidlicové tabulky s písátky. Na konci války zaznamenala škola značnou nemocnost, spála, podvýživa apod. Nedostatek uhlí vedl několikrát k vyhlášení tzv. uhelných prázdnin.

Od 26.1.1945 do 8.2.1945 přestala škola fungovat vzhledem k zabrání objektu německou armádou. Dětem byly 1x týdně zadávány úkoly. 28.4.1945 se v budově opět ubytovalo německé vojsko, po vyjednávání se podařilo dosáhnout toho, že byla zabrána pouze rezervní třída, takže vyučování nebylo přerušeno.

Osvobození 9.5.1945 bylo přijato s nadšením, ale vyučování stále ještě neprobíhalo, jelikož škola sloužila jako sklad výzbroje po Němcích. Posléze byla vyčištěna, vyzdobena státními vlajkami a symboly a 21.5.1945 bylo slavnostně obnoveno školní vyučování.

Od roku 1945 do roku 1956, kdy byl pensionován J. Komárek, se na škole vystřídaly učitelé Vlasta Čápova, Růžena Kafková, Anna Fidlerová, František Mach, Růžena Šrámková, Anna Benešová a František Čermák, Mir. Smola, Jaroslava Řezníčková a Jiřina Bakešová. Domácí práce vyučovala M.Vítková, E.Hrušková,náboženství ř.k. J.Šikl, čsl. J.Chvojka, Ludmila Endlicherová, Vladimír Anderle, Květoslava Janečková, J.Bohm, J.Kolman a českobr. J. Kantorek.

Od r. 1945 bylo do škol zavedeno vyučování ruského jazyka, a to od 4. ročníku. 1.9.1946 byla na Žumberku otevřena měšťanská škola, kam začali pravidelně docházet všichni naši žáci 6. tříd. V 1.-5. ročníku zdejší školy bylo v této době 46 žáků. V zájmu hygieny bylo zavedeno přezouvání.
Vyčerpaná republika převzala z válečných let aktivity, které měly hospodářský význam, zejména sběr některých surovin, léčivých bylin a plodů, prováděl se sběr mandelinky bramborové. Byly znovu zavedeny ošacovací akce pro potřebné děti.

Po roce 1948 je školství opět nově reorganizováno. Zanikají obecné a měšťanské školy, vzniká jednotná škola poskytující vzdělání všem sociálním vrstvám bez rozdílu.

Od r. 1948 - 1960 se nazývaly „osmiletky", OSŠ, jejíž první stupeň byla škola národní.

Od r. 1960 to byly ZDŠ, základní devítiletá škola, o mnoho let později jen ZŠ. Dvojtřídní škola v Bítovanech byla školou národní, pak ZDŠ 1.-5. stupeň a ZŠ 1.-5. stupeň. Děti pak pokračovaly v docházce na škole na Žumberku.

V období 1948 - 1950 se počet žáků pohyboval v rozmezí 42 - 46, v následujících letech pak klesal a udržel se až do r. 1972 v rozmezí 30 - 40.

V roce 1951 byly zavedeny žákovské knížky. Z učebního plánu 1. stupně zákl. škol vymizela výuka náboženství, zaniklo speciální vyučování dívčím ručním pracím a ruční práce byly společné pro dívky i chlapce.

V roce 1952 bylo zavedeno elektrické osvětlení do obou tříd a do kabinetu. Opravena omítka, pořízena kovová pumpa na dvoře, betonový chodník, byla natřena okna. MNV zakoupil pro školu rozhlasový přijímač a 2 ampliony.

ŠKOLA

Rána zas mají přísnou tvář
a chladné ruky podání.
A nezapomeň slabikář!
A počkej, dojez snídani!

Po cestě spěchá modrý nos.
- co kaštanů se kutálí!
Tady jsem přece běhal bos!
- veliké změny nastaly ...

úryvek z básně                  
autor: Mgr. Miloslav Lesný

K 31.8.1956 odchází do důchodu Jaroslav Komárek. Na školu přichází učitelská dvojice - Miloslav a Věra Lesných. Miloslav Lesný je jmenován ředitelem. Vyučoval v I. třídě žáky 1. a 3. ročníku. Věra Lesná učila ve II. třídě žáky 2., 4., a 5. postupného ročníku.

Vyučovací výsledky zdejší školy měly jak za J. Komárka, tak za M. Lesného velmi dobrou úroveň. Děti z Bítovan se na 2. stupni ZDŠ trvale zařazovaly mezi prospěchově nejlepší žáky, a to hned po přechodu. Zdejší škola byla jednou z osvědčených, na které se přidělovaly studenti pedagogických fakult na tzv. řízenou praxi.

K pozitivním stránkám patřila činnost SRPŠ ( Sdružení rodičů a přátel školy), které pomáhalo při údržbě školy a i přispívalo na nákladnější školní pomůcky.

Zájmová činnost na škole probíhala ve dvou kroužcích: mladých mičurinců a mladých techniků. Technici pracovali mnoho let ve vybavené školní dílně (vedeni Karlem Drášilem a Karlem Krbálkem a j.). Mičurinci získali v 50. letech od patronátního JZD Bítovany svůj vlastní školní pokusný pozemek o rozloze 11 arů, v místech pod kostelem naproti Kopečným. Část pozemku vyplňoval jabloňový sad a porost rybízu, část sloužila zelenině. Práce vedli oba vyučující. Jako pionýrští vedoucích na zdejší škole pracovali Jarmila Jílková, L. Čechlovská, F. Kubelka, VI. Pavlíková, M. Koucká, J. Vohradník a další.

V obou třídách byl 2x vyměněn základní nábytek, Staré zelené „škamny" vystřídaly kovové lavice s dubovými pracovními stolky, v 70. letech předepsané žákovské židle a stoly. Ještě v 50. letech byly vyměněny stahovací tabule za listové. Došlo i na stoly pro učitele. III. třída v přízemí byla přestavěna na tělocvičnu s parketovou podlahou a základním tělocvičným nářadím. Na hřišti
vybudovala škola se SRPŠ z vlastních prostředků letní kovovou tělocvičnu (rám s nářadím a doskočištěm). Ve třídě měli žáci koutek živé přírody s akváriem a teráriem. Byl pořízen zvukový filmový promítač Optofon 16 mm, přenosný el. gramofon, 2 diaprojektory, starší harmonium. V 70. letech se dočkali žáci dokonce televizoru, opět z fondu SRPŠ. V roce 1963 byly obráceny
podlahy v obou třídách a pokryty PVC, instaloval se vodovod ze studny do tříd a do bytu ředitele, vyměnil se starý dřevěný plot za kovový, obnovily se drenáže do řeky. Na dvoře se zbudovala cihlová senkrovna, a prodloužila se cihlová zeď. Počátkem 70. let byla zařízena ředitelna a zaveden telefon. Po dobu 20 let bylo pravidelně každé 3 roky malováno, podle potřeby byla opravována fasáda. V roce 1969 žádá rada MNV v Bítovanech o provedení generální opravy školy, zejména sociálního zařízení, nové elektroinstalace, výměnu všech oken apod. Rozpočet zněl na 139 000 Kčs. Tyto práce byly provedeny do r. 1973, částečně svépomocí.

Po 17 letech odchází Miloslav Lesný na ZDŠ do Chrasti. Škola v Bítovanech přechází pro nedostatek žáků na režim školy jednotřídní. Ředitelkou této školy je jmenována Věra Lesná. Sama vyučuje 31 žáků s pěti postupnými ročníky najednou, po roce se 4 ročníky. Počet žáků se však i nadále snižuje.

V roce 1973/74 jich je 29, v r. 1974/75 24, roku 1975/76 již jen 18. Vzhledem k beznadějné perspektivě na vyšší počet žáků je k datu 1.9.1976 zdejší základní škola zrušena. V. Lesná odchází s hrstkou žáků na ZDŠ do Zaječic, po roce odchází na Včelákov, kde působila až do svého důchodu v r. 1990.

Bývalý ředitel M. Lesný zastával 1 rok funkci zástupce ředitele ZDŠ Chrast, 4,5 roku pracoval na ONV jako okresní školní inspektor, pak na ZDŠ v Rosicích a posléze, až do důchodu, učil na ZDŠ (později ZŠ) na Včelákově.