Obec Bítovany
oficiální stránky obce
Obec Bítovany
Obec Bítovany
Obec Bítovany

Fulltextové vyhledávání

Drobečková navigace

Úvod > O obci > Almanach do roku 2000 > Z nejstarší historie

Nejstarší historie Bítovan

Vznik vesnických sídel v nížinné části Chrudimska přímo navazoval na slovanské osídlení, které sem proniklo do konce prvního tisíciletí. Nížinná část je ve 12. století ovládána knížecím, snad původně slavníkovským, hradem Chrudimí. V Řestokách působí mniši kláštera patřícího v roce 1115 řádu benediktinů z Kladrub. V nedalekých Podlažicích vzniká před rokem 1160 další benediktinský klášter. Z okolních obcí jsou nejstarší zprávy ze 12. a 13. století: Řestoky 1100, Hroubovice 1167, Honbice a Vlčnov 1244, Nabočany 1257, Slatiňany 1293. O sousedních obcích jsou první zprávy ze začátku 14. století: Lukavice 1318, Žumberk 1318, Zaječice 1319. Je samozřejmé, že historie vyjmenovaných obcí je mnohem starší, než uvádějí data o jejich první zmínce.

Naše nejstarší sídla byla sídly rodovými. Jejich formu a další vývoj ovlivňovaly také tvrze, které asi u tří čtvrtin těchto vsí v posledních stoletích středověku vznikaly. Současně se v těchto místech vytvářela drobná rodová šlechta a nastupovaly feudální vztahy. S tím souvisí stavby prvních kostelů.

V roce 1344 je zakládáno biskupství v Litomyšli. Vlastnímu založení nového biskupství předcházelo rozdělení církevních statků a zřejmě i provedení jejich soupisu. V této souvislosti jsou v roce 1350, v některých pramenech v roce 1349, poprvé citovány Bítovany.

Podle novějších výzkumů je možné datovaní první písemné zmínky o Bítovanech posunout až do roku 1347, kdy je v edici "Regesta Bohemiae et Moraviae" (volně přeloženo "Stručný obsah listin Čech a Moravy") uváděn "Mdyslaus de Byetowan et Bleho de Lipka".

Jako nejstarší držitel statku bítovanského se uvádí roku 1361 Mstislav Rakušic z Bítovan z rodu Lukavských. Připomínán je v pamětech kláštera vilémovského. Rod vladyků z Lukavice užíval v erbu psí hlavy s rybím ocasem.

Roku 1415 byly Bítovany v držení Albrechta z Bítovan. Albrecht z Bietowan (latinsky psáno Albertus de Wyetowan) podpořil stížný list do Kostnice, dějiště kostnického koncilu a místa upálení Jana Husa. V roce 1438 jsou Bítovany ve vlastnictví Aleše z Bítovan (latinsky psáno Alssoni de Bytowan). Tomu patřil i Strádov, Přestavlky a Zájezdec. Dalším vlastníkem je v roce 1449 Blech z Bítovan, příznivec Jiřího z Poděbrad.

Na začátku 16. století vlastnil Bítovany vladycký rod Závišů z Osenice. V roce 1507 až 1512 je uváděn Jiřík a roku 1525 Jan. Jan Závis působil jako purkrabí na Rychumburce.

V druhé polovině šestnáctého století dochází k rozdělení Bítovan. Jeden díl byl ve vlastnictví Jana staršího Záviše z Osenice, který svoje statky rozšířil roku 1569 o dvůr a ves Seslávky i s dílem vsi Rosice. Jeho náhrobní kámen je zazděn na severní straně kostela v Bítovanech. Jan starší z Osenice vlastnil Bítovany ještě v roce 1577. Druhý díl, ke kterému mimo tvrz patřilo i půl kostela a tím polovina patronátu nad kostelem, patřil zřejmě Janu mladšímu z Osenice, který kolem roku 1590 zemřel. Ze sčítání osedlých, které provedl roku 1584 hejtman chrudimského kraje Burian Špetle z Janovic, bylo v celých Bítovanech na majetcích Jana st. i Jana ml. Záviše z Osenice 15 osedlých; t.j. 15 držitelů selských usedlostí vesměs chalupnických nebo ještě menších. Po smrti Jana ml. Záviše spravovala majetek za nezletilého Hynka Bernarta Záviše, syna Jana ml. Záviše z prvního manželství, vdova po Janu ml. Záviši Johanka z Voděrad. V roce 1595, po vyplacení nevlastní matky Johanky, se ujímá vlastnických práv Hynek Bernart Závis. Dne 19. července 1607 prodává Hynek tvrz se dvorem a polovicí patronátu nad kostelem Václavu Ostromířskému z Rokytníka.

Znakem Ostromířských (i Ostroměřských) byla stříbrná pravice, chráněná brněním, držící stříbrnou bradatici (širočinu) v červeném štítě. V té době jsou již Bítovany zřejmě rodově rozděleny. Menší polovina, patřící Ostromířským, tvořila samostatný díl, k němuž pravděpodobně patřila tvrz. Druhá polovina připadla v roce 1607 k Přestavlkům. Václav Ostromířský prodává 11. února 1616 Bítovany Viktorinovi Hradeckému z Bukovna na Zájezdci a Trojovicích. Nový majitel ještě téhož roku umírá. Zapsání majetku do desek zemských je provedeno 22. března 1618 až po zaplacení celého dluhu synem zemřelého Jindřichem Bořkem. V roce 1624 Jindřich Bořek umírá a majetek přechází na nezletilého syna Jindřicha Sezemu. Dalším majitelem tvrze je Sigmund Šťastný Záviš z Osenice, ten prodal dne 31. října 1630 tvrz Abrahamovi Bechyni z Lažan. Po smrti Abrahamově se ujímá majetku jeho syn Bohuslav. Jeho nástupcem je asi v roce 1648 Jindřich Bořický z Hostovic. Na základě vrchnostenského nařízení k provedení soupisu poddaných podle víry dal Jindřich Bořický z Hostovic a na Bítovanech pořídit soupis datovaný na Bítovanech 20. dubna 1651, v němž podává pravdivé přiznání i o svém majetku. Dvůr uvádí do gruntu shořený se vším nábytkem, svršky, obilím i dobytkem. Na jeho dvoře se zdržují poddaní katolického i nekatolického vyznání. Jindřich zřejmě bydlil se svoji rodinou na tvrzi nouzově opravené, protože jistě i ona byla za třicetileté války vypálena. Podle tohoto soupisu držitel polovice Bítovan Jindřich Bořický byl tehdy stár 51 let, jeho manželce Anně Kateřině z Malovic bylo 46 let. Soupis neuvádí děti mladší 12 let, tehdy již žijící dcery Jindřicha, Marii Kunu a Lidmilu Evu. V soupise je uvedeno 7 osob jako čeládka sloužící rytíři Bořickému, vyznání většinou katolického jako jejich páni. V polovici vesnice Bítovany patřící Bořickému bylo obyvatel, starších než 12 let i se členy rytířského rodu, celkem 44. Nejstarším byl spolu s Jindřichem Bořickým chalupník a rychtář v jedné osobě Jan Rambousek, oba ve věku 51 let.

Druhý díl Bítovan patřil v roce 1651 k Přestavlkům. Tam vládl dvaapadesátiletý Hynek starší Talacko z Ještětic, hejtman kraje chrudimského. Soupis s datem 19. května 1651 uvádí i Talackův dvůr jako vyhořelý. V rozporu se soupisem podaným Jindřichem Bořickým je v soupisu Hynka Talacka poznámka, že díl dvora Bořického vyhořelý není. Na díle Bítovan patřící Talackům je uváděno celkem 56 lidí starších než 12 let. Na obou dílech Bítovan v roce 1651 bylo celkem 100 lidí starších dvanácti let. Z těch bylo celkem 39 katolíků a 61 nekatolíků.

Po smrti Jindřicha Bořického, podle úmluvy ze dne 1. července 1664 mezi jeho dcerami Marií Kunou a Lidmilou Evou, přechází majetek na Marii Kunu. Sňatkem Marie Kuny s Karlem Jaroslavem Talackem z Ještětic pak do majetku Talacků. Dne 24.5.1690 umírá rytíř Karel Talacko. Po třiceti letech hospodaření prodává Marie Kuna Talacková rozená Bořická dne 15. května 1694 svůj díl Bítovan Josefu Františkovi hraběti ze SchSnfeldu. Druhou polovinu statku drželi do roku 1708 Jan a Alžběta Talackovi. Hrabě Schonfeld 7.11.1708 kupuje od Jana Talacka i druhý díl Bítovan. Od tohoto data jsou po dlouhou dobu na dva díly rozdělené Bítovany opět jedním celkem. Původní statek s dvorem v Bítovanech je tak připojen k panství Nasavrckému. Když František Josef Schonfeld roku 1737 zemřel, zdědila celý rozsáhlý majetek jeho dcera Kateřina.

Koncem první poloviny 18. století získávali Auerspergové výhodnými sňatky své první velkostatky v Čechách. Dne 14. listopadu 1746 uzavírá Jan Adam Auersperg s Kateřinou Schonfeldovou sňatek. Po její smrti zdědil velkostatek Nasavrky. V 19. století dosáhl velkostatek v Nasavrkách největšího rozkvětu. Dosáhl velikosti 9 tisíc hektarů ve 28 dvorech. Jedním z těchto dvorů, až do pozemkové reformy ve dvacátých letech 20. století, byl i dvůr v Bítovanech. V držení Auerspergů zůstal zbytek velkostatku do 13. listopadu 1942, kdy jej získal jako dědictví Karel Josef Trautmansdorf.